//Zpravodajství z turné
Zpravodajství z turné2018-09-13T16:06:23+00:00

Zpravodajství z turné

Boni pueri zazářili v Zemi nebeského draka!

V krásném letištním hotelu v Šanghaji se probouzí dvaatřicítka zpívajících kluků z Boni pueri. Nespěchají, do letištní haly to mají opravdu jen pár kroků. Na cestu domů dlouhou 8500 kilometrů je třeba se pořádně připravit, sprchy jedou na plné obrátky a vlasové gely jsou v permanenci. V recepci hotelu se scházíme odpočatí, byť jsme poslední večer v Asii trávili ve víru velkoměsta.

„Na letiště jsem v pantoflích ještě nikdy nešel,“ vtipkuje náš ředitel. Ano, je to poprvé, kdy agentura jen na pár hodin objednává pro naše kluky letištní hotel, aby měli dokonalý komfort a nemuseli hodiny a hodiny trávit před odletem v hale.

Loučíme se znovu s paní ředitelkou, která celou produkci turné měla na starosti. Byla báječná a vzorně se o nás i se svými asistentkami starala. Měla na mysli jen to, abychom všichni byli spokojení.

Nastupujeme do prostorného dvoupalubního obra společnosti Emirates s doletovou vzdáleností 8000 námořních mil, pokolikáté už? Míříme do Dubaje, let je klidný, stejně jako ten do Prahy. Máme štěstí na českého pilota! S Miroslavem Srncem letíme již podruhé. Říkejte si, co chcete, ale pokud pilotuje Čech, přece jen má člověk lepší a bezpečnější pocit. O špičkových českých pilotech koluje zajímavá historka: Jednou se světoví piloti dohadovali, které letadlo je lepší. Airbus. No to ne, rozhodně boeing! Náš pilot chvíli poslouchal a pak pronesl: „A kdyby vám u garáže stál Rolls-Royce a Nissan, kam byste sedli?“ 🙂

Už nám rozumíte? 🙂

Na ranvej Letiště Václava Havla přistáváme jako na polštářku. Jsme doma! Urazili jsme po čtvrté největší zemi světa při cestách za koncerty neuvěřitelných 13 836 km (letecky 7985 km a rychlovlaky 5851 km).  Užívali jsme si zasloužených ovací, potlesku, koncertních sálů, vynikajícího jídla i luxusního ubytování. Na vlastní oči jsme poznávali život obyvatel na severu u hranic s Ruskem, na východním pobřeží, u hranic s Vietnamem či Tibetem, ve vnitrozemí, v menších městech i bohatých metropolích.

Naše turné trvalo tři týdny a bylo zatím nejdelším turné po Zemi nebeského draka.

„Máme velkou radost, měli jsme vynikající agenturu a naše koncerty byly publikem velmi dobře přijaty. Když vidíte, jak se klukům na pódiu daří, jaká dobrá parta jsou, je to vždycky bezvadný pocit. Turné bylo velmi náročné, dlouhé přejezdy, prakticky denně koncerty. Měli jsme s sebou hodně malých kluků, kteří se velmi pečlivě na turné připravovali, do sestavy se dostali a zvládli to bezvadně. Nestáli jsme jen na koncertních prknech, hodně jsme poznávali, vždyť jsme Čínu procestovali křížem krážem. Kluci viděli na vlastní oči jiný, pro nás exotický, svět. S Boni pueri jezdím na koncertní turné do Asie přes dvacet let, kromě Číny i do Jižní Koreje či Japonska. Naši zpěváci vždy vědí, kam cestují, jsou na to připraveni, mají k dispozici předem spoustu informací, proto nejsou některými zvyklostmi a specifiky zaskočeni a přijímají je, jak se na hosty sluší. Jsem na všechny kluky, kteří to dokázali, opravdu pyšný,“ řekl na ruzyňském letišti pro rozhlasové vysílání spokojený ředitel Boni pueri Pavel Horák.

Dvacáté čtvrté turné do Asie je úspěšně za námi a naši báječní kluci vyzpívali další turné pro Boni pueri! Máme za sebou na jedenáct samostatných dvouhodinových koncertů a jedno vystoupení pro televizi. Naši kluci jeli skutečné profesionální turné, stejně jako jezdí např. Česká filharmonie, nekoupili si žádný zájezd, výlet či krátké vystoupení v zahraničí, jak je dnes u mnohých sborů běžné. Byli skutečnými kulturními ambasadory své země, České republiky, i svého domovského města Hradce Králové. Představili čínskému publiku evropskou klasickou hudbu, české lidové písně i skladbu, kterou Číňané tolik milují, You and Me. Ohromili nejen svým koncertním programem, ale i znalostí prostředí, maximální kázní, slušným a přátelským chováním.

V černých sborových polokošilích procházejí po odbavení společně s úsměvem letištní halou. Kluci, kteří se z krásné malé země v srdci Evropy vydali do Asie reprezentovat českou kulturu, jsou v pořádku doma! Loučíme se s vámi čínským příslovím: K dokonalosti vedou dvě cesty: prožité zkušenosti, to je cesta bolestivá, a přemýšlení, to je cesta ušlechtilá. Obojího jsme užili. A stálo to za to!

Hana Musílková, Praha, Letiště Václava Havla, 2. 9. 2018

P.S. Děkujeme vedení sboru, panu řediteli Pavlu Horákovi a zástupkyni ředitele Haně Musílkové a manažeru pro asijská turné Václavu Bechyňovi, kteří po celé dva roky turné s agenturou pečlivě připravovali, sbormistru Jaroslavu Šlaisovi, který kluky pečlivě a pevně na pódiu vedl a klavíristovi Robertu Fuchsovi, jehož výkon byl vždy perfektní.

Dokázali jsme to! Boni pueri se vrátili do centra Šanghaje!

Zdvojnásobte počet obyvatel České republiky a umístěte je na plochu 6500 km². Právě se vám povedlo načrtnout nejlidnatější město Číny, Šanghaj, město, které v historii Boni pueri má již své pevné místo a kam se dnes moc těšíme.

Z hotelu vycházíme do slunečného rána. Znovu nám Kunming předvede svou svěží zeleň.  S leteckou společností China Easter startujeme kolem desáté. Představte si, že v létě z tohoto místa během jediného týdne přepraví na 30 milionů lidí, kteří oblast „věčného jara“ vyhledávají kvůli příjemnému klimatu. Mezi nimi je i necelá čtyřicítka Boni pueri, která užívá klidného letu. V Šanghaji přistáváme o hodinu později.

Dáme si věci do hotelu a hned jedeme na Bund a do Yu Garden,“ domlouvají se znalostí věci už zkušení kluci, kteří s Boni pueri navštíví Šanghaj opětovně. Postupně vysvětlujeme mladším, kam se chystáme. Šanghaj je naší srdeční záležitostí a Boni pueri se do ní vracejí již počtvrté. Město od roku 2010 poskočilo dopředu způsobem, který vás ohromí. S nadsázkou lze říci, že mapy ulic jsou zastaralé ještě dříve, než jsou do tisku 🙂 Co s načatým večerem rozhodně víme! Nespěcháme, máme volno a srdce otevřené pro zážitky!

Nádhernými šanghajskými zahradami jsme procházeli již několikrát, ale večer jsme v nich nikdy nebyli. Jsme překvapeni, kolik turistů, z nichž dobrá čtvrtina jsou Evropané, zde po osmé hodině korzuje.

„To je tak krásný, a přitom takovej blázinec,“ utrousí vážně jeden ze sopranistů, „domečky jak perníkové chaloupky.“ Rybníčky, skalky, historické domy, vše nádherně nasvícené, bez turistů by to byla opravdu oáza klidu.

Nádherné paláce, kde jsou dnes banky a úřady, obdivujeme před velkým šanghajským bulvárem. Nejsou to žádné výškové budovy, spíš zdobná (západní) architektura.  Překvapivě tu najdete i Židovské muzeum, podobně jako v Praze. Málokdo ví, že Čína má také svého Oskara Schidlera. Před nacismem se neutíkalo jen do Palestiny, Anglie nebo Ameriky, ale také do Číny. Generální konzul Ho Feng Shan, který pracoval na ambasádě ve Vídni a začal dobrovolně na konci 30. let vydávat přistěhovalecká víza, zachránil tisíce lidských životů. Těžko si představit cestu, úmornou, ale plnou naděje, lodí z Itálie do Šanghaje, později dokonce přes Sibiř. Byli mezi nimi i Čechoslováci.

Město pulsuje na plné obrátky. Před námi se otevírá famózní finanční centrum, pohled, který jistě uchvátí každého návštěvníka.

Stojíme na největším šanghajském bulváru Bund! Dokázali jsme to! Kluci se symbolicky zdraví a podávají si ruku. Ti, kteří tu stáli již při minulých turné, s těmi, kteří stojí na břehu řeky Chuang-pchu-ťiang poprvé. Vzpomínáme na fantastickou plavbu noční Šanghají, kam nás před dvěma lety pozvala Smíšená česko čínská komora vzájemné spolupráce a čestný patron Boni pueri pan Jindřich Forejt, na krásný koncert v čínských zahradách při prezentaci České republiky v Číně, který v čele českého protokolu organizoval, na milé přijetí našeho generálního konzula a přednostní návštěvu pavilonů na EXPO. To všechno kluci z Boni pueri zažili a dnes se všechny obrázky a zážitky mísí a vytvářejí dechberoucí obraz jedné z největších světových metropolí.

Kluci už zkušeně komentují jednotlivé mrakodrapy. Kdo z Boni pueri by neznal  494 metrů vysoký „Votvírák“ (mrakodrap připomínající otvírák na lahve), sledujeme i druhou nejvyšší budovu světa Shanghai Tower, která byla v době našeho minulého turné těsně před otevřením. Je vysoká 632 metrů. Proti ní vypadá náš milý Votvírák jako mladší brácha. Je zajímavé, že mrakodrap financoval do posledního yuanu stát, náklady na jeho stavbu jsou odhadovány asi na dva a půl miliardy dolarů a navrhli ho Američané.

To naopak slavnou televizní věž – Perlu Orientu (Oriental Pearl Tower) projektovali samotní Číňané s hlavním architektem Ťiang Chuan Čchengem. Byla postavena za pouhé čtyři roky. Pokud vyjedete do výše 267 metrů, můžete si na čaji pochutnat v otočné restauraci.  Foťáky a mobily jedou na plné obrátky. Nikoho už nezajímají hry, kterých jsou klukovské mobily plné. I ten nejmladší soprán si chce udělat své neonové panorama, blýskají seflie skupinová i individuální. Procházející Číňané jsou k nám velmi milí, když vidí, že se chystáme ke sborové fotografii, rádi počkají, nebo se rozestoupí. Ředitelka naší čínské agentury, která pro nás tento výlet připravila, se spokojeně usmívá a fotí se s námi na památku.

„Milí Boni pueri, milí kluci, pane řediteli a vedení sboru, děkujeme vám za krásné turné. Jsme šťastni, že jste byli našimi hosty. Věříme, že se vám v Číně líbilo. Naši posluchači se učí vnímat vážnou hudbu a vy jste je pro to nadchli. Bylo nám s vámi moc hezky. Děkujeme a těšíme se, že se brzy zase potkáme. Moc bychom vás tu chtěli znovu. Vyřizuji vám i pozdravy od prezidenta a ředitele agentury. Tento výlet Šanghají a také hotel přímo na letišti na dnešní noc, abyste nemuseli brzy vstávat a Šanghaj si opravdu užili, berte jako náš malý dárek za vaše krásné koncerty,“ říká paní ředitelka Felicia.

Usínáme v „letištním“ hotelu. Nikoho ale přílety a odlety neruší. Máme toho plnou hlavu 🙂 Procestovali jsme Čínu křížem krážem a čeká nás ta nejhezčí cesta našeho turné. Cesta domů.

Hana Musílková, Šanghaj, 1. 9. 2018

Poslední koncert velkého turné s bouřlivými ovacemi!

Cestu, která trvá autem 11 hodin a 7 minut, zvládne náš známý rychlodrak, jak mu familiárně říkáme, za pouhou polovinu. Tentokrát byl na sebe opatrnější a držel se v rychlosti max. 250 km/h. Bleskově nastoupit s velkými kufry nám už nedělá nejmenší problém, mladší kluky žene obava, že by mohli zůstat na peróně, a proto je nemusíme ani popohánět J Starší jim pomohou s kufry a do dvou minut je každý na své sedačce. Věřte nám, je to velmi pohodlné cestování. Rozrušit vás může jen neuvěřitelně přísná kontrola při vstupu do nádražní haly. Tentokrát se skutečně vyřádili. Nejvíce to odnesla jediná žena našeho týmu – po několika cestách už neměla ani lak, ani šampon (ani ten dokoupený :-)), tvarovací gel a po této cestě ani to tužidlo 🙁 Vysvětlování nepomohlo, snažila se i agentura, ale zřejmě krásný a především plný obal lákal. Někteří další kluci už jen odevzdaně odevzdali své deodoranty. Co naplat, že vše bylo uloženo ve velkém kufru a na letišti žádný problém nebyl? Prý jsme na jednu skupinu měli mnoho nebezpečných věcí.

Ochuzeni o majetek, ale obohaceni o další cestovatelské zážitky, vyrážíme za naším posledním koncertem celého turné. Navštívíme, stejně jako Marco Polo, sedmimilionové hlavní město čínské provincie Jün-nan v jihozápadní Číně. Velký cestovatel nás sice předběhl o celých osm století, ale i my se na Kunmig těšíme. Město květin a stromů nás vítá pro změnu vydatným deštěm, ale přesto vidíme krásně upravené parky a bulváry. Živé ploty jsou perfektně zastřiženy, koruny stromů dokonalé a téměř stejné. Po silnicích se to hemží elektrickými skútry, vozítky, „které neslyšíte“, proto musíte dávat opravdu velký pozor. U hotelu se na nás všichni usmívají a poslíčci přijíždějí se stojany, aby nám pomohli s kufry. Leje tak, že raději každý bafne své zavazadlo a v mžiku je v recepci. Trochu zklamaně si svoje nádobíčko odvážejí, jsme přece jejich hosty.

Dozvěděli jsme se, že Číňané říkají Kunmingu pro jeho příjemné podnebí „město věčného jara“.  Není tu ani vedro, ani zima, vegetaci se daří, a proto tu velmi rádi tráví dovolené.  Číňané si také připomínají různými sochami a pomníky období 2. světové války. Většina z nás je z dlouhých přejezdů vybavena již úžasným filmem Poslední císař a jsme v obraze. Právě Kunmig se v době války stal cílem japonských vzdušných sil, o Vánocích v roce 1941 si zažil své.  Kluci se zajímali o tzv. Létající tygry, to byla skupina amerických letců, kteří dobrovolně vstoupili do letectva Čínské republiky. Měli prý podle záznamů téměř 300 sestřelů japonských letounů.

Odpočíváme v krásných hotelových pokojích. Na obědě v restauraci jsme již zkušení a víme, že pokud chceme „málo pálivé“, bylo by to hodně obtížné. Proto na rady žádáme „nepálivé“ a pochutnáváme si na pikantním pálivém (snesitelném) jídle. Nutno přiznat, že do „čínských“ restaurací v Čechách se nám už moc chtít nebude, ono to totiž není čínské. I ovoce a zelenina jsou tu výborné, na našem kolotoči (stůl se otáčí a otáčí) si vybere každý. Nikdy nechybí pravý vývar s výbornou zavářkou, který nás aspoň trochu připomíná nedělní oběd v našich rodinách.

Na náš poslední koncert se moc těšíme, ale zároveň nás tíží velká zodpovědnost. V sále totiž budou i další producenti, kteří nás prý viděli v Národním divadle v Pekingu před dvěma lety. Na pódiu stál  tehdy náš pan ředitel Pavel Horák, v sále seděli nejvyšší představitelé Pekingu a sám prezident Si Ťing- pching s námi hovořil v Praze ve Vladislavském sále o tom, že jeho manželka se na náš koncert chystá. Právě tam byli přítomni i zástupci současné naší agentury, které jsme nadchli a připravili pro nás toto krásné a perfektně logisticky zvládnuté turné.

Při příchodu do sálu nás všichni nadšeně vítají, Robertovi se připravuje perfektní klavír a pro pana sbormistra mají překvapení J Dostává do ruky noty, jedinou krátkou skladbu, kterou by s Boni pueri, pochopitelně s naším svolením, přišli zazpívat nejlepší žáci hudební školy. Byl by to pro ně velký zážitek. Rodiče čínských zpěváků si nás s dovolením fotí a čekají na naše rozhodnutí. Zpívat něco, co neznáme? Nejprve chtěli jen refrén, dobrá, zpíváme bez problémů z listu, ale jakmile uslyšeli kousek naší zkoušky, vybrali jen jednu, mimochodem, velmi dobrou sólistku, a zbytek jsme zpívali dohromady, prý si to nemohou nechat ujít. Malá hezká holčička v první řadě se chytne Maxe za ruku a líbezně se na něj usměje 🙂

Dvouhodinový koncert Boni pueri se chýlí ke konci. Sál je ve varu a You and Me v podání sboru a sólisty Davida je tou nejkrásnější tečkou. Kluci, kteří pak v předsálí rozdávají podpisy se nemohou ani protlačit do šatny. Místní policejní příslušník řídí autogramiádu a odráží největší ataky. Ředitelka produkce nám děkuje, všichni máme radost!

Dobíhá nás ale věta, kterou dobře známe: „Kluci, děkuji všem, mám velkou radost a jsme na vás pyšní, co jste dokázali. Turné ale nekončí, to až v Hradci, proto opatrně, ať se všichni společně v pořádku vrátíme domů,“ připomíná náš ředitel.

Usíná se nám báječně. Zítra nás totiž čeká naše známá a tolik obdivovaná Šanghaj.

Hana Musílková, Kunming, 31. 8. 2018

Boni pueri zpívali 300 metrů od vietnamských hranic!

Vážení rodiče, milí fanoušci Boni pueri!

Předposlední koncert se koná v netradiční koncertní síni. Nikdo se už v Praze nepodivuje, když se konají v O2 aréně koncerty nejen rockových kapel, ale i vážné hudby. I my jsme v Dongxingu svůj koncert odzpívali v takové jen o málo menší O2 aréně. A protože jsme na jihu Číny, zažíváme skutečné období dešťů. Před koncertem lilo jako z konve, ale řidič nám ukazuje, že se nemáme čeho bát. Bleskově se nalodíme a míříme do arény! Když produkční vidí, že déšť neustává, domluví se s řidičem a ten málem vjede až na pódium 🙂  „Čumák“ autobusu je téměř opřen o hlavní vstup.

Koncertní prostor stojí pouhých 300 metrů od čínsko-vietnamské hranice. Projíždíme zónou, kde jsou vidět velké brány a mnoho policistů, stačilo by přejít jen jeden bulvár. Překvapilo nás, že na náš koncert prý přijdou i Vietnamci.

Na pódiu nás vítá ohromný transparent s fotkou Boni pueri. Uvaděč si dokola opakuje svoji řeč a do programu si dělá poznámky. My si do našeho uvádění v čínštině již poznámky neděláme, desátý koncert už šlape jako hodinky.

Zvukaři jsou přece jen trochu mimo, nezbývá, než jim dokola vysvětlovat, že v tomto prostoru chlapecký sólista mikrofon prostě mít musí. Když se ale pochlapí a přestanou na chvíli hrát hry na svých mobilech, zní to krásně. Uprostřed arény jsou také VIP místa označená, jak jinak, červenou barvou. Tady jsou pro hosty připraveny vody a malé stolečky.

Posluchači jsou nadšeni z filmových melodií. Je zajímavé sledovat, jak různé části sálu reagují rozdílně. Ve VIPkách pozorně naslouchají evropské klasice, napravo nejvíc jásají u filmové hudby, levičáci více tleskají folklóru. Asi to bude náhoda, říkáme si. Radíme se s naší čínskou produkční a něco na tom přece jen bude. Mnoho Vietnamců sedících právě vlevo, tleská českých lidovkám v krojích, líbí se jim pohyb na jevišti. Prý tu ale do konce koncertu nevydrží. Nerozumíme tomu. Vysvětlení nás překvapí. Na této hranici je malý příhraniční styk, obě země však mají k sobě vízovou povinnost. Je možné využít hraniční přechod, ale jen do 22:00, pak už musíte být zpět na své území. Našim vietnamským posluchačům nezbylo nic jiného, než těsně před závěrečnou skladbou opustit sál. Bohužel, přídavky už jsme zpívali bez nich.

Ráno pak cestujeme rychlovlakem do města květin – sedmimilionového Kunmingu. Čeká nás úplně poslední koncert našeho turné!

Držte nám pěsti do velkého finále!

Hana Musílková, Dongxing, 30. 8. 2018

Boni pueri přicestovali na hranice s Vietnamem. Fotili na pláži Jihočínského moře!

Vážení rodiče a všichni naši přátelé,

jak dobře víte, naše cesta do Číny není v historii Boni pueri první.  Dnes jsme pochopili, že Čína opravdu není jen moderní Šanghaj nebo Peking, popř. ještě Guangzhou na hranici s Hong Kongem. Dostali jsme se do míst, kde je prý Evropan velmi vzácným druhem. Nikdy tu žádné české hudební těleso nevystupovalo a to, že jsme sem přicestovali, je pro místní obyvatele i pro nás velkou exotikou.

Už když vystupujeme z rychlovlaku ve Fang-čcheng-kangu, seběhnou se k nám Číňané a neustále si nás fotí. Za cestu s kufry k autobusu si snad odváželi všichni cestující naše fotky ve svých mobilech. Cestu do Dongxingu, jednoho z obvodů města, lemuje zdivočelá příroda, rozsáhlá rýžová pole, hory a zátoky. Fang-čcheng-kang je jedním ze dvou velkých čínských přístavů v Tonkingském zálivu.

Najednou autobus zpomaluje. Přijíždíme mezi oprýskané brány, kde jsou dva pruhy pro osobní auta a jeden pro nákladní včetně autobusů. Na hlídkové věži stojí voják – policista v maskáčích a maskáčovém „blembáku“, dole pak několik dalších, kteří kontrolují auta. Vidíme, že většině osobáků jen ukážou, že mají pokračovat. To se ale netýká nás. Jeden z uniformovaných vstoupí do autobusu a dlouze se na nás dívá. Pak přistoupí k panu sbormistru Šlaisovi a důvěrně se zeptá: „Angliš?“. Když mu to potrvdí, policista zavrtí hlavou, že neumí. Prochází autobusem a najednou si vzpomene, že chce naše pasy. Ptá se, kdo je šéf. Chce, aby s ním náš pan ředitel odešel do kanceláře. Ten se s námi naoko loučí, kdo ví, kdy se uvidíme :-). Policista se ptá, odkud jsme, ale Českou republiku nezná, neví, kde leží. Když mu pak sbormistr vysvětluje, že zpíváme a máme koncert a čínská produkční tlumočí, něco se v policistovi pohne a začne vydávat dlouhé tóny. Má radost, když se nám to líbí. Vedení sboru si tiše připomíná dobu, kdy ještě před revolucí jezdilo na nákupy do Německa. „Je mi, jako bych pašovala boty a záclony,“ šeptá klavíristovi naše paní zástupkyně. Hurá, pana ředitele máme zpátky a nechápeme, proč se policisté usmívají a vesele nám kynou na cestu.

Vysvětlení přišlo vzápětí. Náš ředitel si umí poradit v každé situaci. Ukázal jim v mobilu své společné foto s čínským prezidentem Si Ťin pchingem, která byla pořízena na našem koncertě ve Vladislavkém sále na Pražském hradě. V tom okamžiku bylo vše jinak a v klidu jsme pokračovali v cestě.

Jako zjevení se nám v městečku Dongxing jeví krásný Vienna hotel, kde jsme ubytováni. Je věnován hudebnímu skladateli Johannu Straussovi a také v tomto stylu vybaven. Na chodbách zní dokola několik skladeb (4 z nich jsou v našem repertoáru 🙂 ).

Přestože jsme měli mít dnes dopoledne volno, láká nás cesta k moři. Je od našeho hotelu jen několik málo kilometrů. Nikdo z nás na vlastní oči moře u hranic s Vietnamem neviděl, ale to se teď změní. V Jižní Číně je ale období dešťů a je téměř jisté, že bude pršet. To ale klukům rozhodně nevadí, a proto se vydáváme na pobřeží Jihočínského moře. Jen jsme došlápli na plážovou půdu, začalo příšerně pršet. Přesně, jako ve filmu Forest Gump: „Zažili jsme všechny možné druhy deště, jednou voda jako jehličky, jednou padaly pořádný tlustý kapky. Pršelo na nás ze stran a někdy se zdálo, že déšť snad prší nahoru. A najednou, když jsme byli na výletě, někdo zastavil déšť.“ Co vám máme psát, přesně tak to bylo. Velké vlny, spousta písku, mraky, divočina. To přesně patří k chlapským a klukovským nejlepším zážitkům!

Naše čínská produkce měla o kluky starost, byť stáli ve vodě po kolena. Pětina lidí v Číně totiž neumí plavat, chudí lidé skoro vůbec. Pro náš doprovod bylo naprosto šokující, že je v Čechách plavecká výuka organizována ve školách. Čínské ženy a děti měly na sobě nafukovací kruhy, muži většinou ne, ale postávali v moři tak maximálně do pasu. Jen stojí a „koupou se“. Jediní dva odvážlivci byli od břehu více než deset metrů.

Voda je jako kafe a dešťové kapky taky. Starší kluci vyrábějí mnoho zajímavých selfie, mladší také fotí, ale pak hlavně sbírají mušle a kamínky a vytvářejí ornamenty v písku.

Odpoledne věnujeme sušení, fénování a přípravě na koncert. Kde tentokrát bude, to se nechte překvapit, my jsme byli také u vytržení! Na zítřek budeme opět spát rychle a možná ještě rychleji 🙂  Již nad ránem nás odváží starý známý rychlodrak do květinového města Kunming, místa posledního koncertu našeho velkého turné! Myslete na nás, my na vás taky myslíme!

Hana Musílková, Dongxing, 30. 8. 2018

Boni pueri se učili psát čínsky!

Vážení rodiče, milí přátelé,

ačkoli do začátku školního roku přece jen několik dní zbývá, koncertní sestava se na svém turné asi tak nemohla dočkat, že do školy přece jen vyrazila. Přijíždíme před školu, kde nás vítá pan ředitel a jeho zástupkyně i velký transparent nad historickou branou školního komplexu s nápisem – Vítáme chlapecký sbor z České republiky – Boni pueri! Věříme našim průvodcům, že skutečně je tam toto napsáno 🙂

Škola má tisíc žáků, je zaměřena na sport a umění a chodí do ní již historicky především děti prominentů, v tomto případě generálů a vysokých šarží armády. Jsou pyšní na to, že manželka minulého čínského prezidenta byla ředitelkou této školy!

Komplex budov je rozsáhlý, procházíme krásným parkem s palmami. Vítá nás místní pěvecký sbor, který pro nás krásně nacvičil lidovou píseň Prijdi ty, šuhajko z našeho repertoáru. Všichni jsou neskutečně milí. Zatímco kluci zkoušejí psát čínské znaky a komunikují s malými zpěvačkami, provází dlouze pan ředitel vedení sboru Boni pueri, pana sbormistra i klavíristu budovou, vysvětluje jejich systém výuky, představuje vybavení školy i metody, které používají. Chtěli by založit chlapecký sbor, ale nemají zkušenosti. Rádi se také pochlubili svými úspěchy, v celostátní soutěži skončili druzí, v projektu World Projects South Pacific byli zlatí. Vedení sboru Boni pueri popisuje systém našich metod a také českého školství obecně, včetně financování. Místní paní zástupkyně ředitele se pyšní krásně vedenou a ohromnou listinou agendou, nechceme jí kazit radost, ale v kanceláři naší paní zástupkyně a v její spisovně je desek s lejstry ještě mnohem více. Zatím sem nezasahuje ani GDPR, ani školní kurikulum, natož pamlsková vyhláška 🙂 Na závěr se koná malý workshop, kterého se účastní i čínské sbormistryně, které na všech třech mužích našeho vedení mohou oči nechat 🙂

V noci jsme přicestovali do města Liuzhou, o kterém se mluví především v souvislosti s výstavbou energeticky nezávislého lesního města, a ubytovali se v pěkném hotýlku v centru. K pozdní večeři nám servírovali vynikající hovězí steaky s rýží, které opravdu neměly chybu. Snídaně je plánována na příjemnou devátou hodinu. O to více chutná, zbyde čas i na dopolední kávu a uměleckou poradu s vedoucími kvartet. Večer nás čeká další koncert, odpoledne věnujeme odpočinku a procházce po městě. Brzy nás ale vyžene déšť. Během turné máme opravdu štěstí na krásné počasí, dnes je také teplo, ale město se ponořilo do šedého oparu. V té chvíli nás napadne, že je dobře, že se Číňané v posledních letech věnují životnímu prostředí s daleko větší razancí. Investují do obnovitelných zdrojů, a právě nedaleko města vzniká Liuzhou Forest City – lesní město závislé právě na alternativních zdrojích energie. Bude tu milion rostlin, 40 tisíc stromů a kupodivu také 100 živočišných druhů. Toto množství zeleně bude schopno ročně absorbovat přes 10 tisíc tun oxidu uhličitého a dalších 57 tun jiných znečišťujících látek. Projekt vymyslel slavný italský architekt. Italové to prostě v architektuře vždycky uměli.

Město by mělo být dokončeno v roce 2020, bude zde žít na čínské poměry ale málo lidí, jen 30 000 obyvatel, kteří budou mít do centra města zajištěnu bezproblémovou dopravu. Netušíme a ani jsme se netroufli zeptat, jak se budou obyvatelé vybírat, ale je jisté, že toto bydlení bude nákladné. Dozvěděli jsme se ale, že si ve velkých městech Číny můžete pronajmout byt na 70 let (dobu delší než pronájem vily Boni pueri). Cena bytu ke koupi se pohybuje od 4000 – 6000 dolarů za čtvereční metr. Žádná láce. Mladí Číňané prý říkají, že nechtějí celý život dřít na jeden byt, byty si často pronajmou, a protože voda a energie jsou v rukou státu, cena je velmi slušná. Byty si běžný Číňan zařídí z obchodu IKEA, který je pro něj chrámem a fenoménem. I jídelna je tam každý den přeplněná, kuličky jdou raketově na odbyt 🙂

Když jsme viděli staré a velmi sešlé panelové domy, zajímali jsme se o to, kdy byly postaveny. Prý 70. léta. Ty však dlouho stát nebudou, připravují se modernější. Jde to rychle, staví se tu totiž na směny skutečně 24 hodin denně.

Na koncert jsme vyrazili odpočatí. Zpívali jsme tentokrát v menším sále. Už když jsme přicházeli ke koncertní budově, fotil si nás kdekdo. Stejné polokošile a blonďatí kluci lákají nejvíce. Naši uvaděči jsou natolik zběhlí, že je čínská produkční prosí, aby tak rychle nehovořili. Tentokrát se líbila nejvíce evropská klasika, to jsme zatím na tomto turné tolik nezažili. Číňané se chtějí po celodenní práci hlavně bavit a to opravdu umějí.

Sbíráme střípky informací a snažíme se co nejvíce poznat, zapamatovat a vidět. Můžeme srovnávat, navštívili jsme samotný sever Číny, vnitrozemí a dnes jsme se přesunuli na hranici s Vietnamem. Dostali jsme se na místa, kde jistě žádný z českých sborů nikdy nekoncertoval. Co víc si můžeme přát?

Děkujeme vám za lajky i komentáře a také hezké zprávy do emailů, které nám posíláte. Všichni chlapci jsou v pořádku a všichni máme z naší objevné cesty radost! Už brzy vám o všem budeme vyprávět u nás doma.

Hana Musílková, Liuzhou 29. 8. 2018

Boni pueri hvězdami večera v Chongqingu!

Vážení rodiče, milí přátelé,

představitelé třetího největšího města Číny, Chongqingu, velvyslanci Velké Británie, Francie, Maďarska, Filipín, Čínské lidové republiky, Thajska či Malajsie dlouze tleskali projevu ředitele Boni pueri Pavla Horáka, který vystoupil jako hlavní host slavnostní konference k zahájení mezinárodního hudebního festivalu.

Boni pueri totiž přijali pozvání k úvodnímu koncertu celé akce. Zatímco se kluci s panem sbormistrem a klavíristou připravují v zákulisí sálu na koncert, odvážejí si Číňané našeho pana ředitele o pět pater níž, kde je již připraveno slavnostní zahájení. Účastní se ho i zástupci ambasád různých zemí, nejvyšší představitelé celé provincie, ale také spousta novinářů, dokonce i z China Daily. Hovoří „starosta“ celé ohromné aglomerace, čítající 31 milionů obyvatel. Je to vážený pán, který má radost, že se festival u nich koná a představuje postupně deset nejváženějších hostů.

Nejsou tu vůbec žádní sbormistři, nejde totiž o pouhý sborový festival, ale o festival kulturní, kde se po dobu měsíce prezentují všechny druhy umění. Pan ředitel je pochopitelně připraven hovořit v angličtině, ale přesvědčují ho, že zajistili tlumočníka, aby překlad do čínštiny byl co nejvěrnější. Je pro nás ohromným překvapením, když zjistíme, že se všichni sešli jen kvůli nám!! Tisková konference může začít, nejprve pan ředitel Boni pueri představí, poté následují dotazy. Televizáci trochu vytlačují novináře s poznámníky a diktafony, prý potřebují dobré světlo.  Překladatel je prosí, aby se vždy ptali až po vyzvání, každý chce prosadit svoji otázku. Vše je v noblesním stylu, připraveny jsou také různé delikatesy a víno. Číňané se prostě chtějí ukázat! Soukromý rozhovor s naším ředitelem si vyžádal nejvyšší představitel provincie a ředitel festivalu. Koncert má začít během několika minut, nejsme zvyklí kamkoli přijít pozdě a náš šéf teprve ne, už aby byl v sále s našimi kluky.  Ptá se proto naší produkční, co s tím, ale ta je úplně v klidu: „Vy jste tu hlavní hvězdy večera, bez vás nezačnou, všichni jsou totiž VIP hosty vašeho koncertu,“ směje se.

„Je mi nesmírnou ctí, že Boni pueri náš festival zahájí! Víme, že patříte k nejlepším na světě. Koncert je úplně vyprodaný, velmi obtížně jsem sháněl vstupenku aspoň pro manželku,“ říká starosta Chongqingu, když se s naším ředitelem loučí. Připadáme si trochu jako v „Jiříkově vidění“. Neskromně se sami sebe ptáme – opravdu se sešli představitelé různých velvyslanectví a ředitelé největších firem jen kvůli nám? Všude jsou banery s fotkami našich kluků. Bude to těžký koncert, hodně se od nás čeká. Pan sbormistr Jaroslav Šlais během zkoušky s kluky doladil poslední detaily, všechno musí bezvadně klapat. Vedoucí kvartet pomáhají s mladšími, ti však jsou v úplné pohodě. Zodpovědnost na člověka zřejmě doléhá věkem :-), a tak je jasné, kdo má asi starosti největší 🙂

Do Chongqingu jsme totiž cestovali od samého rána. Město ležící na soutoku Dlouhé řeky a řeky Jialingjiang je domovem 12 milionů lidí. Po příletu a při okružní jízdě městem (přestavte si okružní jízdu v městě s rozlohou 80 300 km²) jsme vše měli jako na dlani. Viděli jsme obě řeky, které se značně lišily svojí barvou, vyhlídkové lodě nebo bárky s rybáři. V centru začíná provoz houstnout. Pohled na panorama mrakodrapů je úchvatný! Jsme ubytováni přímo v centru města. To je za prvé úžasné a za druhé velmi drahé. Naše agentura nám prý chtěla dopřát po dlouhé cestě hotel blízko koncertní síně, abychom již nemuseli daleko cestovat 🙂

Na koncert tedy jdeme pěšky, ne však jako chudí příbuzní, ale prostě proto, že hotel sídlí na rušné pěší zóně. Za pět minut stojíme před slavnou koncertní síní, skvostem novodobé architektury – Guotai Art Center, kterou Číňané postavili před šesti lety. Obrovská červená konstrukce vypadá jako dřevěná stavebnice, kde se kladou bez velkého ladu a skladu hranoly na sebe. Červená znamená otevřené a vroucí srdce, černé hranoly pak historii a pietu. Je tu koncertní sál, divadlo, kavárny, galerie, několik konferenčních sálů, kino, knihovna, na co si z kultury vzpomenete.  Budova prý má největší a nejsložitější chladící zařízení v celé zemi! Vysoké a široké sedačky poskytují pohodlí. Pokud jste menšího vzrůstu, což zdejší obyvatelé jsou, pak se do ní zanoříte a ze zadních řad se zdá, že nikdo před vámi nesedí 🙂 Pokud si zakoupíte VIP vstupenku, pak sledujete koncert z tzv. VIP boxů, které jsou v prvním a druhém patře. Boxů je zde několik, nemají dveře, ale jen těžké závěsy. Každá lóže má svoji uvaděčku, která stojí v předpokoji pro případ, že by posluchač měl nějaké přání. A právě tam vstupují vážení hosté z tiskové konference.

Na pódium přichází konečně náš klavírista Robert Fuchs, světla pohasínají a sálem zní nádherně, velmi dojemně Ave Maria. Koncert nabírá obrátky, znovu posluchači nadšeně přijímají Vltavu Bedřicha Smetany i skladbu Proč bychom se netěšili. Při čínské skladbě se pohybují do rytmu, tleskají (to spíš mimo rytmus 🙂 ) podupávají a hlavně točí a fotí. Ihned jsou tu ale uvaděči a laserovými ukazovátky upozorňují, že nic takového se dít nebude. Po první polovině koncertu přichází pan sbormistr do šatny s úsměvem na rtech a velmi klidně dává klukům pokyny k druhé části. Stát na pódiu celé dvě hodiny je jistě obdivuhodný výkon, kluci cítí, že mají v klavíristovi i sbormistrovi oporu a hlavně, že je publikum nadšené! To je ta největší odměna.

Po posledním taktu celého koncertu se ozve rána. To nám všem spadl ohromný kámen ze srdce! Máme velkou radost, zpíváme přídavky a užíváme si potlesku.  Po koncertě se s námi fanoušci fotí ostošest. Čínská produkční má pro nás ještě překvapení. Můžeme zažít noční Chongqing pohledem z tradičních čínských zahrad. Ještě, že jsou opravdu jen pár kroků, náročný den s námi udělal své. Ale jakmile přijde krásný zážitek, je po únavě. Noční neonové město je fascinující! „Když Chongqing zazáří za noci neonem, mé srdce světáka, řekne mi, pojď honem…,“ zpívá se podobně ve známých Světácích a opravdu je co obdivovat. Vezeme vám domů spoustu fotek i zážitků! Noc je ještě mladá, a tak všichni vyrážíme navíc do víru velkoměsta na centrální bulvár! Dnes slavíme! Vždyť Boni pueri – dobří chlapci, jejichž domovem je krásná země ve středu Evropy, velká jako toto jedno město, jsou dnes hvězdami večera!

Hana Musílková, Chongqing, 28. 8. 2918

Boni pueri se vracejí na místo činu! Znovu je vítá Sečuán!

Vážení rodiče, milí přátelé Boni pueri!

„Tahle brzy jsem snad ještě nevstával,“ pronesl Honza stojící s kufry na recepci hotelu a rozlepil oči. Den se teprve probouzí. Tentokrát jsme vyměnili rychlodraka za letadlo. Na křídlech budeme mít více než 1000 km. Vracíme se k našemu oblíbenému Chengdu, do oblasti šťastných lidí, do třetího největšího čínského města – Chongqingu. Žije tu 12 milionů Číňanů, ale pokud bychom započítali celou aglomeraci, vyšlo to nám něco málo přes 31 milionů obyvatel.

Cestu si krátíme vyprávěním o Wuhanu a Shenzhenu. Odvážíme si odtud zajímavé zážitky, města jsou si podobná a přesto docela jiná, stačí se jen pozorně dívat. Už nám také došlo, proč pan sbormistr pro Wuhan musel upravit program. Nechtěli žádnou skladbu, která by jen trochu připomínala náboženskou tématiku, a tak jsme naše posluchače museli ochudit např. o působivou Ave Maria, která se jinde tolik líbí. Když stojí před koncertní budovou socha velkého vůdce Maa, pak tomu rozumíme.

Po cestě do Shenzenu jsme míjeli Guangzhou (Kanton), na který vzpomínáme z našeho minulého turné. Shenzhen také leží téměř na hranici s Hong Kongem a zase je to trochu jiný svět, západní vliv je tu nesporný a v porovnáním s městy na dalekém severu je tu nejen mnohem větší horko, ale dýchne na vás klid a volnost. Pamětníci turné z roku 2016 s úsměvem líčí, jak u hotelu vstoupili do prvního kafebaru a připojení po 14 dnech absence facebooku bylo na světě! Zkoušíme to i tady, zvlášť mladší kluci, ale bez úspěchu 🙂

„Tolik zeleně jsem v životě neviděl,“ hodnotí z okénka čínského „šinkanzenu“ místní přírodu sólista Filip. Míjíme desítky zavlažovacích a odvodňovacích kanálů nedalekých rýžových polí. Prý je místní nazývali Hluboké kanály, což v překladu znamená Shenzhen. Mladší kluci hodnotí sucho u nás doma a vedou odborné klimatologické diskuse 🙂

Město má prý ale problém se smogem, my máme však neuvěřitelné štěstí. Svítí sluníčko a dle zpráv tu zažíváme jedny z nejčistších dní v roce. Fotíme si desítky výškových budov. Vypadá to, jakoby město nemělo historii a bylo postaveno na zelené louce. Památky tu nenajdete, snad jen jednu tzv. folklorní vesnici, ale stovky jeřábů, které neúnavně staví a budují, ano. Vedle nákladných staveb stojí domy vypadající opravdu velmi unaveně. Zjistili jsme, že to vše „půjde dolů“ a vystaví se moderní sídla. Ředitelka naší agentury nám vyprávěla, že v tomto městě je více než třetina vysokoškolsky vzdělaných lidí. Je fakt, že i v koncertním sále uměla většina zaměstnanců anglicky, ať již pracovala v kavárně, ochrance nebo uváděla posluchače na místa.

Náš koncert začal na minutu přesně, to není v Číně obvyklé, ale přesto si musíme zvyknout, že ještě 10 minut po začátku stále proudí posluchači do sálu. Náš program se jim líbí. Je zajímavé, že se liší i reakce na jednotlivé skladby podle místa koncertu. Pan ředitel si připravuje přednášku na zítřejší konferenci a zároveň je požádán, zda by nemohl podávat instrukce osvětlovači, který se v našem složitém programu s choreografií nevyzná. Skladby se mu totiž natolik líbí, že prý se vždy zaposlouchá a zapomene zhasnout nebo rozsvítit. S úsměvem tedy náš ředitel kráčí do výšin osvětlovací kabiny a tentokrát je všechno perfektní. Osvětlovač s nadšením tleská a pohupuje se do rytmu. Nejvíc ho baví Titanic. Netušili jsme, že v roce 2016 se Číňané rozhodli pro výstavbu náročné turistické atrakce, která by tragédii lodi připomínala. Replika měla být 269 m dlouhá a 28 m široká, tedy poměr 1:1.  Neměl by chybět ani taneční sál, divadlo, bazén a pokoje. Lidé se tak vžijí do doby a místa. Zda to skutečně dokázali, se nám ale zatím zjistit nepodařilo.

Za chvíli odjíždíme na další koncert, zahajujeme jako exkluzivní hosté zdejší významný hudební festival. Držte nám pěsti, ať jsme úspěšní a kluci z Hradce zde opět zazáří!

Hana Musílková, Chongqing, 26. 8. 2018

Boni pueri se vydali do oblasti Perlové řeky!

Vážení rodiče a naši milí fanoušci!

Wuhan, osmimilionové pulsující město, pro nás připravilo zajímavé zážitky. Přímo z nádraží jsme spěchali na hotel. Jak už to ve velkých městech bývá, zastihli jsme dopravní špičku. Díky tomu jsme si mohli město pořádně prohlédnout. Hned na první pohled je jasné, že západní vliv tu má své místo, je to město moderní, dynamické, ale bez problémů tu vidíte na šestiproudové silnici rikši naložené všemožným zbožím, matku na skútru, kdy dvouleté dítě veze na kolenou a další dvě, které ji přidržují deštník proti slunci, za sebou. Projíždíme kolem zajímavé stavby, před kterou v nadživotní velikosti kyne davům nikdo menší, než sám velký Mao, který se v Číně těší značné oblibě a dokonce je vyobrazen i na čínských bankovkách.

Jaké bylo naše překvapení, když kulturní sál, kde jsme zpívali, byl právě ten, který hlídá Mao Centung. Procházíme kolem tohoto muže, jehož historii známe. Před budovou jsou kromě dospělých i děti, které mají na krku rudý šátek. Divíme se, že po podstavci sochy bez problémů lezou, rodiče je s Maem fotí, prstíky ve tvaru V nevyjímaje.  Dozvěděli jsme se, že většina obyvatel Číny si myslí, že převažuje Maova dobrá práce nad špatnou. Jeho ostatky jsou uloženy v mauzoleu na centrálním náměstí Tchien-an-men (známé Náměstí nebeského klidu) v Pekingu. Na naše rozpaky ale není čas, čeká nás koncert a je třeba se na něj připravit.

Zpíváme s radostí a zní to nádherně. Po koncertě si nás posluchači opět fotí, podepisujeme se jim na cédéčka, programy, plakáty a dokonce i vějíře, kterými se v horku ovívají.

Nad ránem vstáváme do čerstvého dne a poctivě při pětihodinovém přejezdu dospáváme zameškané hodiny. Na odpočinek dnes není čas. Rychlá sprcha a další krásný koncert ve velkém sále v Shenzhenu. A protože v brzkých ranních hodinách cestujeme hned zítra na letiště a vracíme se do sečuánské oblasti, podrobné zpravodajství a fotografie najdete na našich stránkách později.

S pozdravem „Spěte rychle!“ Vaši kluci – Boni pueri!

Hana Musílková, Shenzhen, 25. 8. 2018

Vlak s rychlostí 312 km/h dovezl Boni pueri za koncerty do Wuhanu!

Vážení rodiče, milí přátelé a čínští fanoušci Boni pueri!

Bohaté hotelové snídaně milujeme, snad proto, že nás vždy čekají náročné dny s koncerty a při dobrém jídle se relaxuje nejlépe. Zvlášť mužská část naší sestavy ví, že jen najedený zpěvák je milý, přátelský a dobře naladěný. Pětihvězdičkový Hilton nabízí kuchyni evropskou i asijskou. Nechybí ani exotické ovoce a již tradičně tolik oblíbené palačinky, které vám připraví přímo před vašimi zraky. Snídáme, stejně jako v roce 2015, při naší druhé návštěvě Číny, v 30. patře hotelu, odkud je nádherný výhled na celé město. Po snídani si dávají v pohodlných křeslech ještě někteří z nás dobrou černou kávu. Tradiční čínský čaj zůstává trochu v pozadí, je velmi silný a chuťově nic známého nepřipomíná. Nabudí vás ale dokonale, oči vám září jako stovatové žárovky a usnete možná až za dva dny 🙂

Sbíráme síly na koncert, který se dnes koná ve městě Baoding. Většina z nás to jméno nikdy neslyšela, leží asi 130 km severně od Shijiazhuangu. Vjíždíme do města, které připomíná dvě strany jedné mince – široké bulváry, vysoké stavby, moderní auta, ale i malé pidikrámečky, chudší čtvrti, oprýskané rikši, dávno rozestavěné a asi nikdy nedostavěné betonové domy. Na jedné hlavní třídě řidič náhle odbočí doprava, všichni na něj troubí, ale vede si svou. Zažili jsme již, že se několikrát s námi řidiči autobusu otáčeli na čtyřproudové silnici, proto i tento manévr nás nechává poněkud klidnými. Dohaduje se s místním. Když se Číňané zlobí, vyniknou ještě více jejich přídechy. Řidič je nekompromisní, stojí tam totiž moderní hotel, kde budeme ubytováni a hosté přece nemohou chodit přes bulvár pěšky.

Hotýlek v Baodingu má pouhých šest pater, ale je čistý a útulný. Z tepu moderního města se dostáváme malými uličkami mezi tradiční čínské domky. Jeden z nich skrývá koncertní a divadelní sál. Uvaděči nás vítají hlubokou úklonou. Celý náš koncert s napětím sledují. Zvukaři a osvětlovači (světla k naší třetí části opravdu potřebujeme) jsou vybaveni také tradičně J hledají ve skladu, ale nakonec najdou. Koncert běží na plné obrátky. Ve třetí části mají sopráni a alti úžasný výraz, skoro by se dalo říci, zda uměle nepřehrávají. Opak byl pravdou. V sále byl totiž v první řadě s rodiči malý, zhruba pětiletý chlapec, který se zřejmě zhlédl ve sbormistrovské roli. Pan sbormistr Šlais ho natolik nadchl, že neváhal vystoupit do uličky a posledních dvacet minut s ním doslova tvrdě oddirigovat, napodoboval přesně jeho gesta, dokonce se k publiku klaněl, ukazoval na naše kluky a rozdával úsměvy na všechny strany. Koncert si užil stejně jako my. Publikum si vytleskalo další přídavky, nejvíce se jim líbila Vltava od Bedřicha Smetany, filmová muzika a čínské písně. Jakmile začneme zpívat, rozsvítí se v sále možná na stovku mobilních telefonů a Číňané točí. Ve velkých sálech jsou okamžitě upozorněni osobně nebo laserovým ukazovátkem, popř. vyvedeni ze sálu, v menších se jejich filmování více méně toleruje.

První polovinu turné máme úspěšně za sebou! Jsme nadšeni, jak se čínská agentura o nás stará, nedá se to zatím s ničím srovnat. Máme se jako opravdové hvězdy, mají starost, zdá nám chutná a jsme spokojeni s ubytováním. Jsou nadšeni naším systémem kvartet, profesionalitou a kázní. Víme, že toto nám dělá v zahraničí dobré jméno. Starší kluci jsou báječní a vedení sboru v nich má skutečnou oporu. O mladší se starají vzorně a mladší kluci tím získávají tolik potřebné zkušenosti. Zvládají to výborně, mají bezvadné hlášky a jsou pořád dobře naladěni a rozesmátí. Všechno je zajímá, a tak přivezou asi tisíce fotek. Na vlastní oči vidí, jak vypadá Čína bez péče cestovních kanceláří.

Dnes se také s námi loučí náš výhradní manažer pro Asii, se kterým spolupracujeme již dlouhých dvacet let – dr. Václav Bechyně. Pan doktor cestuje do Asie několikrát ročně, jen v Japonsku byl více než šedesátkrát. Dokonale rozumí asijské mentalitě a Asiaté si jeho zkušeností velmi cení. „Byl jsem tu s vámi velmi rád, ale čekají mne další pracovní povinnosti. Jsem na Boni pueri pyšný, vidím, jaký zde máte úspěch a moc vám to přeji. Každý koncert jsem si užíval. Máte bezvadný tým, važte si toho. Nezapomeňte, že v osobě vašeho ředitele dr. Pavla Horáka máte toho nejlepšího manažera, je to člověk, kterého si velmi vážím pro jeho umělecké i lidské kvality. V září se pak určitě potkáme v Praze,“ řekl nám ještě před odjezdem na letiště.

Za pár hodin již budeme stát na pódiu osmimilionového města Wuhan, hlavního města provincie Hubei. Cestou na hotel jsme na vlastní oči viděli řeky Jang-c´-tiang a Chan-tiang, což se nám jistě hodí při zkoušení zeměpisu. „Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami,“ řekl velký učitel Jan Ámos Komenský. A my se tím řídíme.

Hana Musílková, Wuhan 24. 8. 2018

 

Boni pueri nadchli Shijiazhuang! Vyprodali Grand Theatre!

Vážení rodiče, milí přátelé,

s velkou hrdostí a radostí se s vámi dělíme o náš fantastický úspěch na čínském území! Máme za sebou koncert v desetimilionovém městě Shijiazhuang, na kterém byli osobně přítomni i dva důležití muži. Prezident a ředitel naší zastupující čínské agentury, která pro nás připravila toto úžasné turné. Slova chvály a neskrývané nadšení nám bylo tou největší odměnou. Po koncertě pak oba manažeři jednali ještě s naším panem ředitelem Pavlem Horákem a výhradním manažerem Boni pueri pro asijská turné panem dr. Václavem Bechyněm, který část turné absolvuje spolu s námi. Boni pueri čínské publikum nadchli!

„Do Číny se snažíme vozit to nejlepší. Slyšeli jsme vás již v Pekingu před dvěma lety a už tenkrát jsme na vás dobře vsadili. Boni pueri jsou naprostí profesionálové. Jsme moc spokojeni a uvažujeme určitě o další spolupráci, to je jasná věc. Váš výkon snese nejvyšší meřítka. Repertoár byl vystavěn se znalostí čínského publika. Děkujeme vám, pane řediteli, chlapcům – zpěvákům, panu sbormistrovi i celému vašemu týmu, který výborně funguje,“ řekl ředitel hudební agentury po koncertě při společném setkání.

Pro náš koncert vybrala agentura nádherný sál Grand Theatre, který byl dokončen teprve na jaře letošního roku. Ohromný kulturní komplex, kde najdete nejen koncertní část, ale i kino či divadlo, patří k nejmodernějším v Číně.  Má vynikající a rozlehlé zázemí a skoro je člověku líto, že takový sál nemáme v Hradci. Akusticky i technicky nemá chybu. Zaměstnanců je tu nepočítaně. Všichni jsou vybaveni vysílačkami, což pochopíte, když sál dvakrát třikrát oběhnete 🙂 Jsou k nám tady velmi vlídní a uctiví, a přestože anglicky umí málokdo, snaží se pochopit a vyhovět našim přáním.

Pan sbormistr Jaroslav Šlais přijímá po koncertě spolu s kluky a vedením sboru nadšené gratulace. Fanoušci se tlačí k nejmladším klukům a snaží se získat jejich podpis. Pořadatelé dokonce museli místo před autogramiádou znovu upravit, použili metodu stejnou jako na letišti, aby se fronta plynule vinula a netvořily se hluky lidí, které se strkají a předbíhají. Nasedáme do našeho vyhlídkového autobusu a odjíždíme odpočívat do hotelu Hilton, který se v Shijiazhuang stal na dva dny naším dokonalým zázemím.

Desetimilionový Shijiazhuang leží pouhých 250 km od Pekingu. Vzdálenost je pojmem relativním, u nás bychom cestovali přes půl republiky, tady je to, co by kamenem dohodil. Jak už to na delších koncertních turné bývá, ujme se nějaká hláška, kterou pak rozvíjíme k naprosté dokonalosti. Cestuje s námi asi i sám Jára Cimrman, neboť jedeme „na sever a na jih“, „na sever a na jih“ – no jóóó! A to v následujících dnech teprve uvidíte!

Do Shijianzhuang, jehož název již umíme bez problémů vyslovit, nás dovezl čínský rychlovlak – rychlodrak. Každý vlak má svůj „gate“.  Jako cizinec se musíte prokázat pasem a projít kontrolou kufrů (voda tentokrát může zůstat v zavazadle). Starší kluci s heslem „Zdravíme České dráhy“ organizují bleskový nástup mladších kluků. V Číně se jezdí na čas a kdo nestihne nastoupit, má prostě smůlu. Máme to vychytané – starší chlapec vezme mladšímu velký kufr a mladší má na starost dva příručáky. S těmi pohodlně manipuluje a vše hravě zvládne. Bleskově jsme se s našimi loďáky nalodili a pětihodinová cesta může začít. Samotná jízda je klidná, vagóny jsou výborně odhlučněné, odpružené a klimatizované, káva nebo čaj se vám rozhodně nevyleje. Překvapilo nás, jak jsou vagóny čisté a po celou dobu jízdy vám navíc uklízečka šmidlá hadrem pod sedačkami. V ruce pečlivě svíráme jízdenku, kterou při výstupu opět kontrolují. Víte, že jeden lístek stál v přepočtu 2500 Kč?

Cestu si krátíme sledováním filmů, čtením a někteří z nás poctivě dospávají náročný den. Večer už nám vezou poslíčci naše kufry do lobby luxusního hotelu Hilton. Paní zástupkyně Hana Musílková vzpomíná, jak před dvěma lety měla v Kantonu krásnou vanu přímo v pokoji. A tentokrát nejen ona! Pokud by někdo z nás byl opravdu velkým romantikem, může z temného pokoje a vany plné nadýchané pěny sledovat ze 49. patra noční neonové velkoměsto! S úsměvem si sdělujeme naše zážitky, když kluci, kteří opravdu zjistí všechno, přijdou s tím, že v blízkosti hotelu ta nejneonovější budova je herna ve stylu Las Vegas 🙂

Zítra cestujeme za našimi posluchači do města Baoding. Děkujeme všem za milé lajky a komentáře na facebooku! Na fotky si ale musíte chviličku počkat do zítřka, vybereme vám ty nejlepší. Všichni kluci jsou v pořádku a nálada na palubě letadla, rychlovlaku, autobusu i v 49.  patře hotelu je výborná! Boni pueri dobývají Zemi nebeského draka. Držte jim pěsti!

Hana Musílková, Shijianzhuang, 22. 8. 2018

Boni pueri vystoupili v čínské televizi!

Vážení rodiče a přátelé Boni pueri,

centrum sečuánské oblasti nás nadchlo a jen neradi opouštíme nádherné město Chengdu, kde jsme trávili celé tři dny. Luxusní hotel nám poskytl ty nejlepší podmínky, vyrazili jsme také na centrální bulvár i do malých uliček, kde najdete malé obchodníčky, kteří jakoby se vymykali světu velkoměsta. Sedí na svých malých židličkách celé dny a prodávají drobné zboží, někteří pak i malé občerstvení za velmi nízké ceny. Kluci oblečeni ve stejných sborových polokošilích vzbuzující jejich zájem. Lidé jsou tu povětšině velmi milí a přátelští, vždyť oblasti Sečuánu se říká země šťastných lidí. To je připisováno taoismu. Vše je založeno na přirozenosti a spojení s přírodou. Dozvěděli jsme se, že prostý člověk nedbá o zisk, není zahleděný do sebe, nemá přehnaná přání, nehromadí majetek, není zlý ani zaujatý, dovede odpustit a je v myšlení svobodný. Cesta k tomuto ideálu je prý dlouhá, ale stojí za to.

Místní obyvatelé  se nám opravdu ochotně snaží pomoci, chtějí také zaujmout, stále se usmívají, ale většinou, pokud se nejedná o studenty či manažery, neumějí anglicky. Přesto velmi pečlivě artikulují v čínštině, abyste jim aspoň trochu rozuměli 🙂 a projevují velkou radost, pokud se jim to daří. Nevadí jim, když si je na oplátku fotíme my, i když jejich příbytky jsou mnohem prostší než nákladné budovy kolem.

Při naší cestě městem jsme se dozvěděli, že občané Chengdu vytvořili v roce 1023 první papírovou měnu na světě a nazvali ji jiaozi. Není bez zajímavosti, že právě tady byl objeven zemní plyn. Pochází odtud také první dřevěný kalendář na světě, který je dnes uložen v londýnském muzeu. Asi se to pěkné rodí tam, kde jsou lidé spokojení.

A spokojená je i celá naše koncertní sestava, která se vydala po vzoru Marca Pola do dalekých krajin. Naše zastupující čínská agentura se o nás velmi dobře stará, je naprosto profesionální a dokonale naše turné připravila. Přestože si „jedeme po své lajně“ na klasickém samostatném turné, přece jen nás naši čínští partneři požádali, zda bychom nevystoupili jako exkluzivní hosté na právě probíhajícím sborovém festivalu v Chengdu. Dnes mezinárodní festival končí, účastní se ho sbory z Nového Zélandu, Austrálie, Srí Lanky, Číny nebo Koreje a my máme být pro čínskou televizi hlavními hosty večerního pořadu. Moc a moc by prý pořadatelé o nás stáli. Takové pozvání se neodmítá, koncert řídí pan sbormistr Jaroslav Šlais za klavírního doprovodu Roberta Fuchse, jehož tablet, že kterého hraje místo papírových not, budí nebývalou pozornost.

Na galavečeru je osobně přítomen i pan generální konzul České republiky v Chengdu Mgr. Karel Šrol s chotí a pan ředitel CzechTrade. Všichni nás přicházejí pozdravit a děkují nám za vystoupení. Celý sál nám pak aplaudoval ve stoje!

„Děkujeme vám za nádherný zážitek. Již včera byl můj kolega z konzulátu s čínskými hosty na vašem koncertě a vrátili se naprosto nadšeni! Je vidět, že nejste v Číně poprvé, dokázali jste perfektně připravit repertoár. Jsme vždycky moc pyšní, když jsou Češi nejlepší a tady jste byli jednoznačně naprostými jedničkami. Přejeme vám úspěšné turné a rozhodně se nevidíme naposledy,“ řekl generální konzul Karel Šrol. Jeho milé paní pak kluci věnovali ohromnou kytici, kterou od pořadatelů dostali.

Do snídaně zbývá už jen několik málo hodin a tak se loučíme oblíbenou větou našeho pana ředitele: „Spěte rychle!“. 🙂

O tom, jak se v Číně jezdí rychlovlaky a co při tom všechno můžete zažít, vám budeme vyprávět zase zítra.

Hana Musílková, Chengdu, 21. 8. 2018

Někdo to rád pálivé! Boni pueri koncertují v Chengdu, centru čínského Sečuánu!

Vážení rodiče a všichni naši přátelé,

město brokátu, jak se Chengdu říká, nám otevřelo svou náruč. Na supermoderním letišti tohoto dvacetimilionového města v oblasti Sečuan, nás čekal již šéf produkce čínské televize s celým svým štábem. Nadšeně nás vítají, natáčejí, fotí a odvážejí do pětihvězdičkového hotelu v centru města. Stavba má 39 pater a najdete v ní 270 pokojů, vybavených sejfy (pro naše našetřené finance), mramorovými koupelnami a možným pohledem do pokoje, čističi bot, barem na přípravu kávy a čaje (i evropského), šatnou, psacím stolem, ledničkou a velkým domácím kinem.  Pochopitelně zde nechybí ani ohromné prezidentské apartmá s bezpečnostní výbavou a několika ložnicemi. Ti, kteří spí na správné straně hotelu, mají výhled do pěstěné zahrady 🙂  Bezplatná wifi je samozřejmostí. Naši organizátoři si nás tolik považují, že si můžeme dovolit velký luxus – snídat a obědvat přímo v hotelové restauraci. To nám šetří čas a síly na večerní koncert, než kdybychom museli cestovat za jídlem do města. Máme zde svůj komfort, zázemí, a každý si vybírá podle chuti.  Rodiče by byli na své kluky skutečně pyšní. Zkoušejí vše, co na běžných českých stolech nenajdete a velmi si čínskou kuchyni, která je mimochodem zdravá, pochvalují. „Nějak nám dnes ale přituhlo,“ komentoval se smíchem jeden z altistů, a měl pravdu. Jsi v Sečuánu? Pak to je třeba pořádně rozPÁLIT! 🙂 Chilli papričky najdete ve všem a všude. Vojta si upřímně naložil a jeho oči, které se zvětšily a povystoupily, hovořily za vše 🙂 (Nejen v Indii mají plechové děti, jak říká Evžen v legendárních Chalupářích). Náladu to ale sopranistovi nezkazilo, naši čínští přátelé mu poradili, že se k jejich vynikající kuchyni „musí prostě projíst“ 🙂

Další velký zážitek na sebe nenechá dlouho čekat. Blížíme se k místu, na které jsou místní obyvatelé velmi pyšní, a i díky němuž se postavilo Chengdu na roveň Šanghaje či Pekingu, co se zajímavostí týče. Provincie Sečuan (jistě znáte z českých čínských restaurací „kuře po sečuánsku“) vás přijme s otevřenou náručí, je to oblast bohatá a moderní. Sousedí s Tibetem a v lepších restauracích (stejně jako v našem hotelu) si můžete vybírat i z tibetské stravy. Pohybujeme se zatím v centru města, obdivujeme padesátipatrové budovy i krásné kavárničky. Zvlášť starší kluci a náš klavírista, kteří holdují pití kávy, mají trošku problém. Káva má mnoho podob a klasickému espressu se nepodobá ani náhodou. Kluci tomu říkají „čúrky“, ale u snídaně v hotelu si náladu spraví. Pravé „presso“ je k dispozici.

Při ranní procházce potkáváme seniory cvičící v parku čchi-kung, někteří hrají oblíbenou hru mahjong (která se těžko chápe) nebo jen tak posedávají u čaje. Vydáváme se na 10 km dlouhou cestu za malým zázrakem – do chovné stanice pandy velké (v čínském překladu kočkomedvědem). Záchranná stanice funguje již třicet let a chová kolem stovky pand. Vyráželi jsme opravdu hodně brzy. Naši průvodci nás upozornili, že po ránu jsou pandy nejaktivnější, snídají totiž svůj oblíbený bambus. Stojíme uprostřed krásné zoo, venku je 35 stupňů, pocitově prý 46, ale dýchá se tu krásně. Uhýbáme velkému golfovému vozítku vezoucímu pandí snídani. „Bambus roste všude kolem, ale nenechte se mýlit, tento je z hor, musí se připravit čerstvý a rychle ho sem dovézt. Oschlý by pandy nežraly, jsou hodně vybíravé,“ usmívá se naše průvodkyně. „Milují také krysy, které pod bambusy žijí,“  dodává v klidu.  Pandy jsou dnes ohroženým a velmi vzácným zvířetem. Jsou prý také hodně pohodlné a rozmnožují se velmi obtížně. Po této informaci znejistěli vedoucí kvartet, na dotazy nejmladších kluků – a proč nebo jak – nebyli připraveni. Měli jsme také možnost podívat se na takové improvizované novorozenecké pandí oddělení, kde bylo jedno mládě v inkubátoru a dvě pospávala v dřevěné postýlce. Uvažuje se prý dokonce, že by místní rezervace zapůjčila dvě pandy do pražské zoo, pavilon by pro něj měli u nás dokončit už v roce 2019! Možná se s nimi potkáme! Odvážíme si ohromný zážitek a tentokrát to obrázky opravdu nenahradí, to nám můžete věřit.

Večer pak všechny síly šetříme na koncert. Čeká nás dvouhodinový náročný program. V sále sedí i český konzul v Chengdu a další zástupci českého a čínského velvyslanectví, kteří přijali osobně ve VIP salonku i vedení sboru, našeho pana ředitele Pavla Horáka a jeho zástupkyni Hanu Musílkovou.

„Jsme velmi potěšeni, že Boni pueri přicestovali do Chengdu. Jste již v Číně pojmem a věříme, že se zde chlapcům líbí. Moc se na koncert těšíme, reprezentujete skvěle naši Českou republiku. Děkujeme vám, přejeme vám krásné a úspěšné turné a věříme, že se v Chengdu nevidíme naposledy“, řekl zástupce českého velvyslanectví.

Večerní koncert řídil pan sbormistr Jaroslav Šlais.  V klasické hudbě se přidávalo ještě dílo W. A. Mozarta, který měl k Praze blízko a Číňané si jeho skladbu vyžádali. Stejně jako na jiných koncertech poznávají posluchači Vltavu Bedřicha Smetany a jásají při české a moravském folkloru. I choreografii máme pilně nacvičenu. Kluci zpívají s nadšením, intonačně čistě a s lehkostí a sbormistr i klavírista se usmívají. Pan sbormistr v jednu chvíli vyděsil publikum, když se „zapomněl“ na pódiu, vtípky mají Číňané rádi a při folklóru je možné jim je maličko dopřát. Jen aby z toho nebyla červená karta! 🙂 To, že je venku skoro 40 stupňů a vlhkost 90% nikdo nevmíná. Užíváme si krásný koncert ve středozemí nejlidnatější země světa! Závěrečný dlouhotrvající potlesk a několik přídavků včetně čínské písně byl tou nejlepší tečkou.

Děkujeme vedoucím kvartet, kteří se o mladší kluky skvěle starají – Pavlovi, Láďovi, Lukášovi a Vojtovi a především našim dokumentaristům, díky nimž vám budeme moci představit krátký film z našeho turné. Za kamerami a foťáky stojí tentokrát Pavel, Jakub a Filip.

Ne vždy se nám podaří nahrát pod zprávu všechny fotografie najednou, proto vám galerii doplňujeme dalšími snímky. Všichni naši zpěváci jsou v pořádku a každý den jim přináší neskutečné zážitky! Posíláme vám domů nadšené prázdninové pozdravy a všem – ni hao!

Hana Musílková, Chengdu, 19. 8. 2018

Boni pueri přicestovali do Chengdu!

Vážení rodiče, milí přátelé a naši fanoušci,

bez nadsázky lze říct, že dnes jsme byli pořád v luftě 🙂  Po pětihodinovém přejezdu z místa našeho posledního koncertu na letiště jsme se už prakticky z letadla nehnuli. Mnozí z nás žili v představě, že se zase přesouváme na vojenskou leteckou základnu, že které bylo do našeho hotelu již jen pár kilometrů. Netušili jsme, že do pátého největšího města Číny, Chengdu, se z tohoto letiště opravdu nelétá. A tak jsme si udělali pětihodinový zeměpisný exkurz po severu Číny až na mezinárodní letiště do Harbinu, od kterého je Mudanjiang vzdálen 287 km. Cestou jsme viděli, jak se krajina i počasí mění. Věřte nám, to je ta nejlepší hodina zeměpisu, vidím, slyším a pamatuju si! Přece jen Harbin leží na dalekém severovýchodě Číny v blízkosti subsibiřských plání. Hranice s Ruskem nejsou daleko a ve městě je ruský vliv vidět na každém kroku. Některé nápisy jsou psány azbukou a prodává se tu i typické ruské zboží. Snad proto se o Harbinu říká, že je to Malá Moskva.

Mladší kluci mají oči na vrch hlavy, je to pro ně prostě jiný svět, starší pak diskutují o historii.  To, že Harbin patří mezi jedno z nejchladnějších míst Číny, jsme okusili a z příjemných, sluníčkem zalitých 29 stupňů, jsme se dostali na „pouhou dvacítku“. Naši příjemní a velmi milí průvodci nám říkali, že léto je zde snesitelné, ale ty zimy! Není výjimkou mínus 30 stupňů, ale bývá to prý i horší. Nebyli by to ale Číňané, aby tuto věc obchodně nevyužili. A tak se zde každoročně koná oblíbený velkolepý Ledový festival, na který jsme prý srdečně zváni 🙂  Návštěvníci mohou obdivovat z ledu vyřezané pohádkové paláce, tyčící se pagody nebo ledovou sfingu.

Na letišti procházíme pernými kontrolami, ale cítíme se bezpečně. Všichni se na nás mile usmívají. Osobní kontroly, i pro muže, zde konají zásadně ženy. Nejvíce je zajímají naše powerbanky, a několik již už vzalo za své 🙁 Nasedáme do letadla a chystáme se na sedmihodinový let s jedním přestupem (naštěstí ne naším). Pan sbormistr Jaroslav Šlais má štěstí. Vedle něj sedí krásná devítiletá slečna, která se svojí maminkou, profesorkou na univerzitě, mluví plynně anglicky. Jako dárek mu namalovala českou vlajku. Prý se moc těší na náš zítřejší koncert! Netušili jsme, že naše budoucí posluchače a fanynky máme již po celé Číně.

Ohromné překvapení nás čekalo ve dvacetimilionovém Chengdu.  Nejluxusnější pětihvězdičkový hotel Trika Tsang International Hotel ChengDu! Ale o tom až zítra! Zážitky prý ráno budou pokračovat, máme se na co těšit. Věříme, že naše turné pečlivě sledujete a máte radost z našich úspěchů. Děkujeme všem také za bohaté lajky a hezké komentáře na facebooku. Držte nám pěsti, ať se nám zítřejší koncert, na kterém bude přítomen i nejvyšší manažer významné čínské hudební agentury, vydaří.

Hana Musílková, Chengdu, 18. 8. 2018

Boni pueri nadchli severní Čínu!

Vážení rodiče, milí přátelé,

opouštíme město, kde jsme zahajovali naše třítýdenní turné. Dalian patří k tzv. topkám Číny a i my to můžeme potvrdit. Ještě po koncertě jsme vyrazili do víru nočního velkoměsta, vybaveni znalostmi čínské etikety a výsledky posledních fotbalových zápasů místního klubu. Dalien totiž fotbalem žije a fotbalové míče (v noci v záři neonů) najdete všude. Procházíme krásně osázeným náměstím, kde stojí jedna z nejzajímavějších staveb – Bank of China. V blízkosti centrálního bulváru jsou ještě pozdě večer bohaté trhy, narazíte na všemožné čínské speciality, dokonce si můžete ulovit rybu či kraba, které vám poté připraví. Pokud se jídla týče, když už se pro něj Číňané rozhodnou, věnují mu dost času, i nám naši čínští hostitelé dávají dostatek klidu, abychom mohli jídlo co nejvíce vychutnat. Bohužel i tady je znát západní vliv, a tak naproti tradičním trhům stojí jako konkurence známý McDonald.

Naše turné už nabírá skutečně pěkné obrátky! V jeden den jsme totiž dnes absolvovali nejen přelet na samý sever Číny, ale také další koncert! Letištní kontroly jsou velmi pečlivé, zvlášť pokud jde o cizince. Odlétáme do města Mudanjiang ležící u hranic s Ruskou federací. Přistáváme na malém vojenském letišti zhruba 250 km od Vladivostoku, kde právě startuje několik stíhaček. Podívaná pro kluky jako dělaná. Vojáci nám vykládají kufry a vezou je k odbavení. Jsme tak přísně chráněni, jako snad nikdy. Náš basista Martin na svůj kufr ale stále čeká. Místo něj mu přicestuje velký igelitový pytel a za ním něco, co kufr pouze připomíná. Zachovali jsme chladnou hlavu a v duchu jsme řešili koupi nového kufru, kterému se rozpadl celý zip. Agentura se ale hned chopila iniciativy a než jsme se nadáli, přichází Martin se zcela novým krásným kufrem. Všechny nás to velmi příjemně překvapilo, stejně jako město, které zná v Čechách asi málokdo.

Máme radost, že jsme prvním českých sborem, který se do této části Číny dostal. V prefektuře žije jen něco málo přes 4 miliony obyvatel, samotné město je 2,5 milionové. Místní lidé jsou velmi pohostinní a přátelští. Překvapila nás krásná zeleň, která celému městu vévodí, nádherně sestříhané trávníky, upravené stromky a živé ploty. Jsou zde také patrné prvky ruské architektury. I když je léto v plném proudu, je možné kdykoli zakoupit v obchodech (zvlášť těch luxusních) kvalitní kožichy, kožešinové ušanky, palčáky, štuclíky nebo límce. Kluci se smáli, že tady by si Leoš Mareš určitě vybral 🙂 Maminky mohou litovat, že jsme po příletu ihned cestovali na koncert, neboť v případě volného odpoledne by jistě nějakou tu kožešinovou maličkost našly pod vánočním stromkem 🙂

Koncertní sál neměl chybu. Našemu panu řediteli se chtělo vedení koncertního stánku pochlubit, a proto absolvoval exkurzi po celém technickém zázemí (a považte, to se počítá na kilometry! :-)) Hovořil se šéfy agentury také o našich minulých cestách do Číny, velmi je to zajímalo a s pýchou nám představili všechno, co měli k dispozici. Nejen, že byl sál vybaven fantastickým zázemím, ale i úžasným nástrojem – klavírem značky Fazioli! Obrazně se dá říct, že tento špičkový nástroj nikdy na koncertě Boni pueri nezazněl a dnes měl s naším klavíristou Robertem Fuchsem svoji premiéru. Od roku 2016 se jím může pyšnit dokonce i Sukova síň pražského Rudolfina, pro kterou nástroj vybral přední český klavírista Ivo Kahánek: „Když jsem na něj hrál, připadal jsem si, jako bych řídil Ferrari. Když na něj poprvé sáhnete, zní velmi lehce a hladce. Ale stačí trochu přitlačit a najednou jako by ten nástroj měl jakési turbo,“ řekl.  A tak dnes opravdu zahájil naši zářivou jízdu F1 klavírista Robert a sálem zněly nádherné tóny v podání Boni pueri. Koncert řídil pan sbormistr Jaroslav Šlais, který měl z kluků opravdu radost a dával jim to najevo svými spokojenými úsměvy. Vždyť dnes se teprve naplno projevil jet lag a kdo s ním měl někdy co do činění, ví, o čem píšeme. Naši borci koncert zvládli výborně a užívali si zasloužených ovací a výkřiků nadšení. Nekonečné, ale velmi milé závěrečné focení, nejprve s fanoušky, pak s vedením koncertní síně a zaměstnanci, udělalo tečku za dnešním bohatým dnem. Bohatým na zážitky umělecké i cestovatelské! Zasloužili jsme si je vrchovatě!

Hana Musílková, Mudanjiang, 17. 8. 2018

První koncert čínského turné úspěšně za námi!

Milí rodiče a přátelé Boni pueri!

Dnešní den začal dokonale. Silné sluníčko a zvony z blízké radnice nás vítaly do nového rána, společně jsme posnídali v hotelové restauraci. Dali jsme si na čas, přece jen tři přelety za sebou nepatří na našich cestách k nejběžnějším. Vybírali jsme z evropské i asijské kuchyně, nechybělo zajímavé ovoce či zelenina. Přesto se mnozí z nás uchýlili k osvědčeným (a nutno dodat – vynikajícím) párečkům, vaječným omeletám, ovesné kaši, sendvičům, lívanečkům a zejména lákavé slanině.  Přestože jsou jídla v Číně v hotelu vždy mnohem dražší než v běžných restauracích, s ohledem na náš klid a pohodlí nám agentura dopřává i tento luxus. Obědváme ve čtvrtém patře hotelu, takže si někteří z nás užijí ve výtahu plných patnáct pater 🙂  Již z minulých turné víme, že stoly se plní postupně a pokud máte prázdný talíř, přibývají další a další pokrmy, jeden zajímavější a chutnější než druhý. Je to známka toho, že ještě prostě nemáte dost. Ve chvíli, kdy přece jen něco necháte, je šance, že servírku chvíli neuvidíte.  Ti zkušenější z nás se těší na vynikající polévky, které se ale na rozdíl od nás podávají vždy na konci menu.

Poznámka pro maminky mladších chlapců – všichni hodně jedí, chutná jim a jsme rádi, že se drží hesla: Jsem v cizině, jím místní speciality, ať to pálí, jak to pálí. Řízek a svíčkovou si užiju doma. Možná, že netušíte, že právě svíčkovou byste Číňany často vůbec neuctili. Když jsme se naší nejmladší „šestky“ ptali, zda napsala již domů (měli až do odpoledne volno na hotelu), dočkali jsme se jen udivených pohledů: „Já jsem zapomněl, to se musí?“ 🙂

Odpoledne ale už patří zvukové a poziční zkoušce. Máme před sebou náš první koncert, který bývá vždy nejtěžší. Marně vzpomínáme, kdy jsme šli naposledy na náš koncert pěšky 🙂  Trochu s rozpaky posloucháme paní ředitelku naší agentury, která s úsměvem říká, že je to opravdu jen kousek, neboť jsme to již několikrát zažili – „bylo to sice dál, ale zato horší cesta“ 🙂 Pan ředitel Pavel Horák k nám drží řeč, musíme se maximálně soustředit na náš výkon a nikomu nesmí nic chybět! (V opačném případě cestuje do hotelu zpět taxíkem na vlastní náklady, to je naše zaklínadlo). V tomto případě by ale dotyčný jednu výhodu přece jen měl – koncertní sál byl opravdu co by kamenem dohodil. Bydlíme totiž v samém centru Dalianu, na největším bulváru ve městě. Každý, kdo prý něco znamená, má na této třídě obchod či kancelář.

Kdo byl kdy v Číně ví, že na ulicích je opravdu živo.  V Dalienu ale příliš jiných vozítek, než automobil, nevidíte. Světe div se, zelená na semaforu je skutečně zelená, můžete přejít, a ještě vám řidiči rádi počkají. Bylo to pro nás příjemné překvapení, neboť máme v živé paměti, jak i v Šanghaji uskakujeme před rozjetými rikšami, skútry a autobusy, přestože zelené právo bylo na naší straně.

Všechny síly jsme napnuli na náš první koncert. Pan sbormistr Jaroslav Šlais probral s jednotlivými hlasy ještě poslední detaily, starší nevynechali svůj letitý rituál, mladší ještě zkontrolovali dokonalost koncertního systému. Neumíte si představit, co dokáže takový suchý zip za krkem u zlatého kroje, když není nasazen dokonale přesně.

V sále byla umístěna projekce přes celé pódium. Obrázek, kde jsou dnes již dospělí kluci z Boni pueri a také velký portrét našeho sólisty Matěje. Fotky, které jsme agentuře neposkytovali, ale které si prostě opatřila sama. Matěj byl tedy na pódiu hned dvakrát a publikum ho při jeho sólu dokonce poznalo!

Pro posluchače jsme připravili také evropské klasiky. Nadšení vzbudila nejen Smetanova Vltava, ale i Händelovo Hallelujah, Číňané se prý o těchto autorech ve škole učí. Malý sopranista poznamenal, že on ale žádného čínského hudebního skladatele nezná, ale že se to určitě taky doučí 🙂

Dalianským posluchačům jsme představili i český folklor, filmovou hudbu a především čínské písně, při kterých bez ostychu zpívali naplno s námi. Naprosté nadšení a výkřiky bravo pak sklidila píseň You and Me, která zněla při zahájení Olympijských her v Pekingu. Posluchači ji dobře znali a vytleskali si další přídavek. Za klavírem exceloval opět náš klavírista Robert Fuchs. Opravdové davové šílenství ale začalo po poslední skladbě a závěrečném aplausu. Kluci byli „zadrženi“ davem fanoušků, kteří chtěli podpis (na knížku, na naše CD, nebo jen tak na ruku či tvář). Komu se podařilo ulovit fotku s Boni pueri, byl král a my jsme si připadali jako opravdové Star. A tak jsme pózovali, co to jen šlo.

Dokázali jsme to! Koncert je úspěšně za námi, nejdůležitější a nejkrásnější věc, pro kterou stálo za to tolik zkoušet, snažit se a uhájit si místo v sestavě. Dobyli jsme další město ve světě, které mohlo slyšet Český chlapecký sbor Boni pueri, kluky, kteří přicestovali dlouhých 7 868 km, aby co nejlépe a důstojně reprezentovali Českou republiku.

Děkujeme všem, kteří nám drželi pěsti!

Hana Musílková, Dalian, čtvrtek 16. 8. 2018

Boni pueri zahájili svoji 37. sezónu ve velkém stylu!

Vážení rodiče, milí přátelé a fanoušci Boni pueri,

krátce před čtvrtou hodinou odpolední startuje letadlo A380 společnosti Emirates z ruzyňského letiště s více než 500 pasažéry na palubě do Dubaje. Posádka s úsměvem vítá každého, kdo vchází do útrob tohoto obra s rozpětím křídel 261 stop 8 palců a maximálním doletem 8 000 námořních mil.

Český chlapecký sbor Boni pueri začíná psát další stránky své historie. Do Číny se zpěváci vracejí počtvrté, tentokrát však na velké třítýdenní profesionální koncertní turné, mají před sebou jedenáct celovečerních koncertů a vystoupení pro významnou televizní společnost v Chengdu.

Čekáme na jednu za nejdelších cest v historii sboru (34 hodin) ještě pár minut v pohodlných křeslech před vstupem do letadla. V tom přichází zaměstnanec letiště, který nás zve na palubu jako VIP hosty s přednostním nástupem! Všichni se na nás usmívají a ptají se nás, kde budeme koncertovat. Máme skvělá místa v první části letadla, v A380 se opravdu nemačkáte, využíváte maximálního pohodlí a pohody.  Každý z nás má na obrazovce možnost sledovat let do nejmenších detailů, volit různé pohledy, detaily, výpočty, ale také sledovat nejnovější filmy, hrát hry či poslouchat rozhlas. Určitě stojí za zmínku, že od našich prvních turné se hodně změnilo. Nepřipadáte si jako na filmovém festivalu, ani hry již tolik netáhnou. Většinou posloucháme muziku a mluvené slovo, které máme ve svých mobilních telefonech nebo příjemně odpočíváme. A jíme, samozřejmě!  Večeře na palubě byla vynikající, nechybělo ani ovoce či zelenina, káva, výborný silný čaj, cola nebo džusy různých chutí. Mladší kluci si vše náležitě užívali, vždyť mohli být na sebe pyšní. Zvládli odbavení, manipulaci se svými zavazadly, ohlídali bezpečně své pasy a kromě jedné peněženky, která „se zapomněla“ v letištní restauraci (ale pak se tam zase naštěstí našla), fungovali na jedničku. Že jsme v Dubaji, jsme poznali ve chvíli, kdy jsme vystoupili z letadla. Na místě bylo ke čtyřiceti stupňům Celsia a v autobuse, který nás převážel na letiště, snad ještě víc 🙂 Kluci to komentovali slovy „darda, masakr, vejvar a bomba“, přičemž poslední slovo jsme raději na doporučení vynechali, neboť jsme nechtěli strávit hodiny na dalších zvýšených kontrolách 🙂 Těm jsme se nakonec opravdu nevyhnuli a vy si o nich ještě přečtete.

Cesta do Pekingu byla více než klidná. Všichni jsme poctivě zalehli a nechali se unášet svými nadpozemskými sny. Jet lag je neúprosný, připravit se na něj nelze. Řídíme se doporučením naší přední fyzioložky prof. Heleny Illnerové, bývalé šéfky Akademie věd, biorytmus prostě neošálíte a je třeba se s ním vyrovnat až na místě příletu. Sedm hodin je sedm hodin. A tak jsme cestu do Pekingu prospali a procitali pouze na jídlo. Po příletu nás již čekali zástupci naší čínské agentury, kteří se o nás starají. A protože jsme měli do dalšího odletu ještě nějaký čas, pozvali nás na večeři do tradiční čínské restaurace. A když do Pekingu, pak nemohla chybět pekingská kachna. Zapomeňte prosím na kachny, které si můžete dát u nás doma a jmenují se stejně. Měli jsme možnost ochutnat pravou čínskou recepturu. Přímo před našima očima ji pak kuchař porcoval a malé kousky vkládal úhledně na předehřátý talíř.

Poslední let už byla jen třešnička na dortu. Tu jsme si vychutnali tentokrát v menším Boeingu. Malému altistovi se povedl vtipný kousek, když mu odbavili na letišti bez jakýchkoli skurpulí kromě velkého kufru také příručák plný baterií s powerbankou. Když jsme vystáli velkou frontu na odbavení, dorazil k nám security s tím, že jsme pro ně velká skupina cizinců a ta podléhá zvláštní zvýšené kontrole. A vyrazili jsme přes celé pekingské letiště do speciální odbavovací zóny. Peking má více než 20 milionů obyvatel a tomu odpovídá i velikost letiště. Skoro to vypadalo na pochodové cvičení se zátěží 🙂 Nakonec vše dobře dopadlo a než jsme se nadáli, odvážel nás autobus do hotelu v Dallianu, kde nás čeká první křest ohněm  – první koncert na čínské půdě! Hotel je to krásný, abyste si udělali představu, vyfotili jsme pro vás jeden pokoj ještě před tím, než jsme vybalili 🙂  Vypínáme velké domácí kino a posíláme vám domů milé pozdravy! Myslete na nás a držte nám zítra pěsti!

Hana Musílková, Dallian, středa 15. 8. 2018

Turné Boni pueri do Země nebeského draka

První zprávy z cesty: Koncertní sestava přistála 14. 8. 2018 ve 23:30 místního času, tj. ve 21:30 středoevropského letního času (SELČ), po klidném letu, v pořádku v Dubaji. Po dalším a delším, ale opět klidném letu, přistál sbor 15.8.2013 v 9:40 SELČ, tj. v 15:40 místního času, v Pekingu. Třetí etapou leteckého putování byl příjemný a také nejkratší let z Pekingu do Dalianu, kde koncertní sestava přistála 15. 8. 2018 v 18:00 SELČ; tj. ve 24:00 místního času.