Zpráva z koncertu
Nad ránem, v úterý 9. dubna, cestuje padesát chlapců a mladých mužů, členů Českého chlapeckého sboru Boni pueri, do hlavního města Rakouska. Sotva se autobus pohne, zní první, a na několik cestovních hodin poslední, důležité pokyny.
Na počátku bylo slovo – setkání prof. Jiřího Štilce s ředitelem Boni pueri dr. Pavlem Horákem a pozvání k několikaletému muzikologickému projektu hudební společnosti ArcoDiva Prague „Češi ve Vídni“.
Díky němu spatřily světlo světa dosud nepublikované a nenatočené kompozice, o nahrávky projevila zájem firma NAXOS a jejich celosvětová distribuce. A tak se pomalu rodí dílo Jana Václava Stamice, které jsme provedli předloni ve Valdštejnském paláci v Praze nebo dílo velvarského rodáka Leopolda Koželuha, se kterým kluci z Boni pueri trávili loňské i letošní jaro. Kdo by si pomyslel, že se provedení jeho Kantáty dočká Vídeň opět po dlouhých 236 letech! Vstupujeme postranním vchodem do monumentálního kostela na Karlsplatz. To nám dává jedinečný pocit podívat se na ohromný prostor Karlschirche „z druhé strany“, od oltáře. Zdobnost je tu všudypřítomná. Kluci, kteří zde v loňském roce nekoncertovali, jsou přece jen malinko zaskočeni.„Máme tu koncert a oni to tady opravují,“ povídají si sopranisté při pohledu na lešení, které se táhne až do nejvyšší, 72 metrů vysoké kopule. Při pozornějším prozkoumání a po vysvětlení starších kluků je jasno – nejde o lešení v pravém slova smyslu. To jen uvnitř kostela je instalován výtah, aby se návštěvníci za pouhých 8 euro mohli pokochat pohledem na celou Vídeň. Na diskusi, zda je to k tomuto prostoru důstojné, není opravdu čas. Začíná zkouška s orchestrem, s vynikajícími muzikanty z Wranitzky Kapelle. Vítáme se se skvělým dirigentem Markem Štilcem. Známe se již několik let a společně jsme absolvovali koncerty po celé České republice i v daleké Číně. Víme přesně, co od nás chce a tak pilujeme už jen drobnosti.
Jak je v Boni pueri zvykem, přijíždíme na významná místa připraveni nejen po stránce muzikantské. Víme, že se pod kostelem nachází ohromná císařská hrobka. Je zde pochováno i 12 císařů a 19 císařoven. Slavnostní akt za účasti velvyslankyně České republiky ve Vídni Ivany Červenkové, arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Mons. Jana Graubnera, Jeho Eminence Christopha kardinála Schönborna OP, acivévody Georga Habsburského, ministra kultury ČR a dalších osobností kulturního a duchovního života, zahájili Boni pueri chorálem Pueri Hebraeorum, po přímluvách pak zní Dvořákovo Kyrie. Svatováclavský chorál byl majestátný. Hosté spolu s našimi šesti sopranisty pomalu sestupují do císařské hrobky a zastavují se u hrobu Rudolfa Jana, kde pokládají kytice růží. Na přání kurátora projektu pana Jindřicha Forejta zpívají kluci v kánonu prostou lidovou píseň Já mám koně. Rudolf Jan byl i vášnivým hudebníkem a mecenášem umění, již v 15 letech ho začal učit sám Ludwig van Beethoven. Tuto lidovou píseň Rudolf Jan sám upravil pro klavír a dnes mu zní v podání Boni pueri a capella.
Vyvrcholení naší velké vídeňské cesty mělo teprve přijít. Přesně o sedmé hodině večerní za zvuku kostelních zvonů stáli ve slavném Karlskirche skuteční Češi ve Vídni. Kluci z Hradce Králové, kteří v místě, o němž sní moho evropských muzikantů, zpívají s velkým nasazení, ale přesto rovně, bez manýr a samozřejmě dílo rodáka z českých Velvar. Pevnou a citlivou rukou je vede vynikající dirigent Marek Štilec.
„Kluci, jsme z vás všichni naprosto nadšeni. Udělali jste nám takovou radost! Máme se tady dnes opravdu čím chlubit, děkujeme vám,“ usmívala se po koncertě paní velvyslankyně Ivana Červenková, která ještě věnovala několik vzácných minut osobnímu rozhovoru s ředitelem Boni pueri Pavlem Horákem. Chválou nešetřil ani arcibiskup olomoucký Mons. Jan Graubner nebo sídelní biskup ostravsko-opavský František Václav Lobkowicz, ale i autor celého náročného projektu prof. Jiří Štilec.
„Myslím, že naše spolupráce s ArcoDivou Prague je pro nás tím nejlepším spojením. Nejen, že jejich projekty jsou skutečně muzikologicky významné a objevné, ale oceňujeme navíc i pevné morální postoje, slušné a korektní jednání, pokoru k muzikantské práci i nadšení a neuvěřitelnou energii. Jsou to hodnoty, které vyznáváme a tady se naplnily vrchovatě,“ řekl na závěr Pavel Horák.
„Dnešní del byl pro kluky velmi náročný. Mám velkou radost, že to vše všichni zvládli velmi dobře, jsem na ně opravdu velmi pyšný,“ dodal.
Projekt „Češi ve Vídni“ rozhodně nekončí. Již dnes víme o nových plánech, které budou průlomovými na české scéně klasické hudby.
Odjíždíme ve chvíli, kdy na Vídeň už padla noc. Nabízí se otázka – co vede ty malé chlapce a mladé muže k tomu, že ráno vstanou a půjdou unaveni do školy a další den zase přijdou na zkoušku a opět se pustí do krásné, ale náročné hudební práce, sledují jak dílo roste a zkouší to znovu a znovu, stále více k dokonalosti. Je jim odměnou dlouhotrvající potlesk nebo dokonce ovace ve stoje, jako tomu bylo dnes večer? Nebo zahraniční turné? Sami říkají, že je to hlavně parta lidí, se kterými mohou budovat velké dílo, je to hodnota vazby mezi lidmi, kteří mají v životě nějaký smysluplný cíl a především je to výjimečnost konání. Líp bychom to my, dospělí, říct neuměli, viďte? Kluci, děkujeme!
Více fotografií na https://www.facebook.com/bonipueri1982/