Poslední říjnový den roku 2021 doslova zářil. Nejen silným podzimním sluncem, ale především krásnou klasicistní muzikou v podání Boni pueri. Od jejich domovské „vily“, jak své sídlo nazývají nejen oni, ale i široká hradecká veřejnost, odjíždějí dva autobusy kluků hlavního sboru.  Jejich cílem je kostel sv. Jakuba Většího v Jihlavě. Pro své posluchače chlapci a mladí muži připravili díla evropských velikánů – Antonína Rejchy, Antonína Dvořáka či Georga Friedricha Händela.

„Dnešním dnem uzavřeme pro tento rok velkolepý muzikologický projekt „Boni pueri zpívají dílo Leopolda Hofmanna“. Zazní v krásném, největším jihlavském kostele sv. Jakuba Většího, který byl vysvěcen jen pouhých pět let po „vzniku“ Boni pueri v kapitule sv. Víta na Pražském hradě. Ta symbolika předurčila dnešní koncertní místo. V Jihlavě nezpíváme poprvé,  několikrát jsme se s velkou radostí účastnili prestižního mezinárodního hudebního festivalu Mahler2000. Je neuvěřitelné, jak se dnes vše propojilo. Na kůru kostela zpíval své party i malý Gustav Mahler, český rodák, který se stejně jako Hofmann zapsal ve Vídni zlatým hudebním písmem,“ řekl ředitel Boni pueri Pavel Horák.

V první části koncertu nastupuje se svícemi více než osmdesátka chlapců a mladých mužů.  Posluchači velmi pozorně naslouchají evropským klasickým skladbám. Dirigent Marek Štilec vede sbor pevně a přesně. Boni pueri mají i své hosty. Je jím tentokrát skvělý sbor jihlavského gymnázia se sbormistryní Dagmar Němečkovou. Naši kluci neodcházejí, ale poslouchají studenty a jejich nový a pečlivě připravený repertoár.

Po krátké přestávce se už posluchači mohou soustředit jen na svůj hluboký vnitřní prožitek. Boni pueri totiž zpívají z kůru, na varhany je doprovází vynikající Robert Fuchs.

„Mám to dílo rád, čím déle ho studujeme a rozumíme mu, tím víc. Pan dirigen Štilec nám k tomu dělá poznámky a každou věc nám vysvětluje. Když jsme zpívali Requiem ve Vídni,  byli jsme na místech, kde Hofmann dílo psal a kde působil,“ dodává altista Vojta.

Jednotlivé části Requiem zní v krásném prostoru opravdu majestátně a dílo graduje. V samém konci si kluci užívají dlouhotrvající potlesk, lidé vstávají, obracejí se ke kůru a nadšeně zpěvákům aplaudují. Nezbyde, že sejít dolů z výšin, z těch, kam se v posledních náročných měsících postupně při studiu díla zpěváci dostali.  Náročné hodiny zkoušek přinesly ovoce, které tak dobře chutná. Ovace ve stoje pokračují, Boni pueri rádi mezi sebe vítají studenty z gymnázia.

„Dnešní doba není jednoduchá. Téměř dva roky je kultura v nejistotě. Je velmi povzbuzující, když člověk vidí, jak hudba dokáže spojit lidi, nevadí jí ani hranice, ani vzdálenost. Mám velkou radost a je mi velkou ctí, že jsem mohl s těmito šikovnými chlapci a mladými muži pracovat,“ říká po koncertě dirigent Marek Štilec, odborný garant celého náročného projektu.

Děkujeme všem, kteří projektu věřili a podporovali ho. Jeho význam ocenilo i ministerstvo kultury, město Hradec Králové a záštitu nad ním převzal Dominik kardinál Duka a paní velvyslankyně České republiky ve Vídni.

Hana Musílková, Jihlava, kostel sv. Jakuba Většího, 31. 10. 2021

21. říjen 2021 se navždy již pevně zapíše do dějin Boni pueri. Tento den opět, již poněkolikáté, vstupujeme na půdu české ambasády, abychom slavnostně, jen několik dní před státním svátkem obou sousedních zemí zahájili slavnostní recepci na půdě české ambasády ve Vídni.

Přicházíme do prostor zámečku, který zakoupil Tomáš G. Masaryk. Součástí ambasády je rozlehlá a pečlivě udržovaná zahrada s dokonale sestříhanými buksusy. Máme krátkou zvukovou a poziční zkoušku chvíli před tím, než na velvyslanectví přicházejí první hosté. Mezi nimi jsou členové diplomatického sboru různých zemí, představitelé akademické sféry a veřejného života.

Slavnostní ceremonii zahajuje projev paní velvyslankyně JUDr. Ivany Červenkové, která na místě působí více než čtyři léta. Hovořila o dobrých vztazích obou zemí, o přátelství, její milá slova doplnil i velvyslanec a stálý představitel ČR při OSN, OBSE a ostatních mezinárodních organizacích ve Vídni Ivo Šrámek, který práci paní velvyslankyně velmi ocenil.

V podání Boni pueri zazněly za řízení Marka Štilce obě státní hymny – česká a rakouská, které slavnostní recepci zahájily.

„Českou státní hymnu máme běžně v repertoáru a často ji na akcích zpíváme. Při koncertech ke státním svátkům pochopitelně také. Rakouskou hymnu jsme připravili zvlášť, nechali jsme si také zkontrolovat správnou výslovnost, aby vše bylo dokonalé,“ řekl ředitel Boni pueri Pavel Horák.

Chlapci a mladí muži Boni pueri byli pak pozváni na recepci spolu s ostatními hosty.

„Na půdě velvyslanectví nezpíváme poprvé a během několika let jsme spolu s ambasádou spolupracovali velmi rádi, zejména na velkých muzikologických projektech. Tato ambasáda, paní velvyslankyně i její tajemník pan Vojtěch Joza se ve vážné hudbě velmi dobře orientují, rozumí ji a je proto radost s nimi spolupracovat,“ dodal dirigent Marek Štilec.

Boni pueri byli hosty mnoha českých ambasád na celém světě a všude šířili dobré jméno naší republiky.  Ve Vídni však působili obzvlášť rádi, vždyť je to nejen Mekka všech muzikantů, ale především jsme zde našli korektní, vysoce erudované a altruistické osobnosti. Děkujeme vám!

Ať našimi společnými silami dílo Leopolda Hofmanna nadále žije a sílí a již příští rok můžeme představit nejen rakouskému publiku další část jeho krásného a nadčasového díla.

Budíme se ve svých lodních kajutách do slunečného, ale chladného rána.  Kajutami nazývají majitelé krásného penzionu u rakouských hranic útulné pokoje. Bohatá snídaně zahajuje náročný den. Po pěti měsících cestujeme opět do naší milované Vídně, kde nás čeká koncert v Katedrále sv. Karla Boromejského.

Náš projekt „Boni pueri zpívají dílo Leopolda Hofmanna“ oslovil i rektorát výše uvedeného kostela a dr. Marek Pučalík nás do tohoto posvátného místa pozval. Před koncertem máme nařízen vždy především odpočinek, dnes ale uděláme výjimku. Vídeň má s ohledem na hygienicko-epidemiologickou situaci ještě přísnější podmínky než zbytek země. Proto si před náročným koncertem dovolíme ten luxus, že vstoupíme do jednoho z nejkrásnějších barokních sídel Evropy – Schönbrunnu, letního sídla rakouských císařů. Každý z nás má svého „průvodce“ v češtině, abychom komnaty a exponáty měli z první ruky. Přestože má sídlo celých 1441 místností, zvolili jsme pro tentokrát variantu skromnější – pouhých 22 komnat. Výklad je precizní a mapuje nejvýznamnější mezníky dějin i ty nejzásadnější osobnosti.

Nahlížíme do pracovny a soukromé rezidence císaře Františka Josefa I., který se zde roku 1830 narodil a trávil zde i poslední léta svého života. Z historie víme, že byl velmi pracovitý, vstával už v pět hodin ráno a k pracovitosti vyzýval i své podřízené, kterým byl příkladem. K snídani jídával rohlík s máslem a se šunkou, k hlavnímu jídlu mu servírovali mu vařené hovězí, guláš či řízek a plzeňské pivo. S trochou nadsázky je možné říci, že žil a stravoval se jako naši kluci, až na to plzeňské 🙂 František žil velmi stroze, jeho komnaty nebyly v žádném případě okázalé, měly základní, funkční a praktické vybavení. Snad jen trochu luxusu si císař dopřál na svém pracovním stole s mnoha zásuvkami a kvalitními pery. Uvědomili jsme si také, jak těžký život měl. Jeho manželka byla zavražděna. „Nikdo si neumí představit, jak jsem tu ženu miloval,“ řekl prý sám císař, přestože manžele během života čekalo občas  partnerské „trápení“.  Těšíme se na třetí díl filmu o Marii Terezii, neboť i její historická úloha je v Schönbrunnu zdůrazněna.

Pan dirigent Marek Štilec drží ke klukům odbornou řeč. Zároveň připomíná, jak významné je pozvání do Vídně, mekky kultury. Vážíme si této možnosti, není to poprvé, kdy nás přivítají krásné barokní prostory Kostela sv. Karla Boromejského. Snad je v tom i trochu symboliky – Karel Boromejský, arcibiskup a kardinál, ochránce nemocných a chudých, pomocník lidem postižených morem.

Večer pak zní v podání Boni pueri za řízení dirigenta Marka Štilce a za varhanního doprovodu Roberta Fuchse nádherné dílo Leopolda Hofmanna. Naši kluci jsou si jistí v jednotlivých hlasech a obnovená světová premiéra je úžasná!  Leopold Hofmann psal své dílo pro  Katedrálu sv. Štěpána. Když na jaře byl Karlskirche svěřen do správy Čechů, ani na minutu jsme neváhali, kde dílo provést. Jen pár dní před státním svátkem Rakouské republiky a výročím vyhlášení samostatného Československa, zní dílo Rakušana a vídeňského rodáka v „českém“ kostele.

Blíží se podzim 2021 a Hofmannovo Requiem posíláme do světa. Nad celým evropským projektem převzal záštitu sám Dominik kardinál Duka.

„Je to nádherný duchovní projekt a těší mne o to víc, že ho zpívají chlapci z Hradce, z města, kde jsem dlouhá léta působil. Boni pueri pochopitelně znám a vím, že je to záruka kvality. Slyšel jsem je nyní zpívat na mši v Karlskirche ve Vídni, kde jsme sloužili společnou mši v kardinálem Schönbornem. Bylo to nádherné a byl jsem na ně velmi pyšný. Samotný závěr – Tisíckrát pozdravujeme tebe, v češtině a němčině, byl opravdu velmi dojemný,“ řekl kardinál, arcibiskup pražský a primas český.

Místo pro světovou premiéru nevybrali Boni pueri náhodou. Leopold Hofmann působil v Katedrále sv. Štěpána ve Vídni jako regenschori a kapelník a jeho asistentem nebyl nikdo menší než Wolgang Amadeus Mozart. Předpremiéru poslali kluci z Hradce na památné místo – do Katedrály sv. Emeráma na Nitranském hradě, kde sídlí nejstarší biskupství ve střední a východní Evropě.

Po odpolední zkoušce nasedáme do autobusu a cestujeme do Brna, do čtyřhvězdičkového hotelu Avanti, kde nocujeme, abychom před důležitým koncertem nekrátili tolik důležitý spánek. Ranní bohatá snídaně byla skvělá a velmi pestrá, takže máme jistotu, že všichni okusili bílkoviny, tuky cukry i omega 3 mastné kyseliny 🙂

Katedrála sv. Emeráma stejně, jako Katedrála sv. Ducha, leží v hradním komplexu. V knihách ji spíše najdete pod heslem Katedrála sv. Jimrama. Byla postavena v románském slohu, pak se postupně přidávaly další úpravy, až byla dokoncena v barokním stylu. Nádherné zdobení, oltáře, sochy a znovuobnovené varhany jsou fascinující.

Nitranský hrad nás vítá nádherným podzimním slunečným dnem. Máme vytápěnou šatnu, aby o nás bylo co nejlépe postaráno, ale nakonec je nejkrásněji venku. Nitranské biskupství a vedení Nitranského muzea je k nám velmi vstřícné. Je nám velkou ctí, že se koncertu účastní nejen seminaristé, ale i sám nitranský biskup, Mons. prof. ThDr. Viliam Judák, Ph.D., profesor církevních dějin a akademik.

Pohled z výše Nitranského hradu poskytne obrázek hradu Zobor, kráčíme kolem sousoší známých věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Nitra je totiž nejstarším slovenským městem a zároveň duchovní centrem, odkud se šířilo křesťanství po území dnešního Slovenska. V katedrále jsou uložené i relikvie svatého Cyrila. Jejich odkaz připomíná na Hradě i bronzová deska, u které se kluci krátce zastaví.

Stejně tak jsou na biskupství pyšní na návštěvu oblíbeného papeže Jana Pavla II., který tudy kráčel v roce 1995. Na jeho památku byl na nádvoří instalován obrovský pomník, kde papež žehná všem dobrý lidem. Stejně jako my byl nadšen katedrálou sv. Emeráma. V letošním roce navštívil Slovensko i papež František, ten ale do Nitry tentokrát nezavítal, navštívil vyloučené lokality našich sousedů.

Koncert se koná za přísných hygienických opatření, Slováci jsou velmi důslední. Přesto je katedrála zaplněna a posluchači se s omluvou předem zdvořile ptají, zda si mohou udělat nějakou tu fotografii. Pochopitelně rádi svolujeme. Na duchovní dílo se všichni velmi těší.

Requiem věnujeme mj. všem obětem válek, epidemií a pohrom. Součástí Requiem byla i krátká meditace, kdy všichni přítomní ve vysoké intimitě mohli vzpomenout svých blízkých nebo přátel, kteří již s námi na Zemi nemohou být.

Záverečná část Requeim byla monumentální a ovace ve stoje a nadšení posluchačů bylo tou nejlepší odměnou. Ti pak ještě na chlapce čekali před katedrálou a fotili se s nimi.

„Kluci, moc všem děkuju. Jsem skutečně dojatý, když si představím, za jak náročných podmínek to dílo rostlo, po všech těch skypech, lockdownech apod. Máte můj hluboký obdiv, opravdu jsem si to moc užil a jsem šťastný. Čeká nás za pár dní Vídeň, mekka kultury,“ řekl dirigent Marek Štilec, který se na díle zásadně podílel a také koncert zkušeně a profesionálně vedl.

Boni pueri zanechali v Katedrále nesmazatelný otisk a přivážejí si další pozvání na toto posvátné místo. Za pár dní cestují do Vídně, kde na ně čeká Katedrála sv. Karla Boromejského.

Pro redakci Boni pueri

Hana Musílková, Slovensko, Nitra, 16. října 2021

V zaprášených archivech leží dílo klasicistního hudebního skladatele Leopolda Hofmanna. Nikdo v té chvíli netuší, jaká bude po několika staletích jeho další cesta. Kdo ho najde, koho zaujme, získá ho a osloví natolik, že v něm objeví nádherné a podmanivé dílo pro chlapecký sbor – pro BONI PUERI.

Postupem času, pomalu a pečlivě vzniká projekt „Boni pueri zpívají dílo Leopolda Hofmanna“.  Prof. Jiří Štilec, vedoucí katedry pražské HAMU a ředitel renomované hudební agentury přiváží připravené dílo do východočeské metropole, kterou od místa vzniku díla, Vídně, dělí 300 km. Spolupodílí se i zahraniční muzikologové.

Začínají první zkoušky, s historickým výkladem a nácvikem v jednotlivých hlasech. Než se stačíme vzpamatovat, přichází celosvětová pandemie covidu, lockdown v celé společnosti a s různými změnami i ve školách, zkouškách a ve zpěvu, který nám přináší tolik radosti, vůbec. Máme ale velké štěstí. Kluky, zpěváky, kteří mají už přece jen něco za sebou, ať již několik zahraničních turné či desítky, mnohdy i stovky odzpívaných koncertů.  Lockdown v partě lidí, kteří spolu pracují mnoho let a mají rádi krásnou muziku, nastat nemůže. Zkoušíme, jak to jde, kdo si někdy zkusil vyučovat zpěv online, pochopil velmi rychle, ostatní mají představy, že je to stejné, jak učit se ze skript.

Zapojujeme všechny síly a možnosti, které máme. Nechceme se s takovou věcí smířit, zvlášť, když ten projekt je tak velkolepý a právě na něm mohou kluci hudebně vyrůst. Za pár měsíců se objevují první výsledky. Drobné rozvolnění v kultuře pošle na chvíli a za přísných opatření Hofmanna do Katedrály sv. Ducha. Orchestr mít nesmíme, nedaly by nám rozestupy, proto zpíváme na kůru a s varhanami. Dílo, které vlastně vznikalo z velké části samostudiem, zní za řízení dirigenta Marka Štilce, garanta celého muzikologického projektu za varhanního doprovodu Roberta Fuchse. A zní krásně, neuvěřitelně, symbolicky. Ještě nikdy v historii neslyšeli kluci dílo z jednotlivých hlasů pohromadě až na koncertě. Covid, kde čísla nakažených, ale bohužel i velmi nemocných v jarních měsících, stále stoupala, dokázal i to.

Ve velké euforii po koncertě nikoho z nás nenapadlo, že nás do provedení části díla bude dělit dlouhých 12 měsíců na festivalu Mahler2000 jako poděkování zdravotníkům a do předpremiéry na Nitranském hradě, v katedrále sv. Emeráma téměř rok a půl.

Dokázali jsme to. Přesvědčili jsme své hudební partnery, že to zvládneme a nic nás nezastaví. Projekt „Boni pueri zpívají dílo Leopolda Hofmanna“ žije, roste a sílí!