/Zprávy z turné – Čína 2016
Zprávy z turné – Čína 20162018-04-25T08:58:37+00:00

Zprávy z turné – Čína 2016

Milí rodiče, prarodiče, přátelé a fanoušci Boni pueri!

Poslední den našeho turné jsme si báječně užili. Nečekal nás žádný přelet, ani koncert, a tak jsme vyrazili do velkého světa  – skoro by se dalo říct spolu s hláškou ze slavného trezorového filmu: „Když Guangzhou zazáří za noci neonem, mé srdce světáka, řekne mi – pojď honem…“ 🙂

A jako správní gentlemani jsme pro vás nakoupili i nějaké drobnosti, abychom vám udělali radost a viděli jste, že jsme na vás mysleli i v Zemi nebeského draka. Vydali jsme se proto na Beijing Road, do jednoho z nejznámějších nákupních center.

S nadšením jsme přijali pozvání Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce ke společnému obědu v tradiční čínské restauraci. Stoly se prohýbaly pod množství nejrůznějších dobrot,  kantonskou kachnou počínaje (již jsou mezi námi i takoví znalci, kteří rozeznají kachnu pekingskou od kantonské i na talíři), přes různé druhy polévek až po ovoce na mnoho způsobů.  Číšníci nám dolévali pravý čínský čaj, který náš klavírista Robert doslova miluje, ale protože nám chtěli udělat radost, objevila se na stole i coca cola nebo sprite. Víme, že tradiční je tradiční, a měli bychom se toho držet, ale přesto jsme neodolali 🙂 Často se také podávala k pití horká voda (přes 40 stupňů). Číňané ji pijí velmi často i v největších vedrech, zažene žízeň a nechá vyniknout dobrému jídlu, které je v Číně vždy velmi výrazné.

Příjemné odpoledne jsme trávili prohlídkou nejvýznamnější památky z dob císařství – chrámu rodiny Čchen, jehož zakladateli byli příslušníci mocné obchodnické rodiny působící po celé Číně. Obdivovali jsme nádherné, do detailu propracované brány s výjevy čínské mytologie. Zvlášť tady se uplatnily držáky z Beijing Road, a tak jedno selfíčko stíhalo druhé 🙂 Po celou dobu nás provázelo neskutečné vedro a vlhost 94%, takže ačkoli nepršelo, byli jsme všichni jako bychom proběhli sprchou, ale ani to nás neodradilo, a vyšplápli jsme si do nádherných a rozsáhlých zahrad parku Jüe-siou. Rozkládají se na ploše 94 ha!, ale přece jen jsme po krátké poradě došli k závěru, že nějaký ten hektar přece jen s ohledem na horké počasí vynecháme. Kantoňané jsou na svůj největší park velmi pyšní a rádi ho navštěvují, dokonce zde najdete i různá sportoviště, třeba stadion s krásnou běžeckou dráhou.  Nebývá zvykem, že bychom se v tak hojném počtu tlačili s nadšením do muzea, ale tentokrát tomu tak opravdu bylo, uvnitř totiž fungovala dokonalá klimatizace a tak jsme si sošky, dobové listiny a zbraně v klidu a bezespěchu prohlíželi.  Trochu rozpaků, ale i úsměvů jsme si užili u centrálního sousoší, které zpodobňuje kamenné kozy – pozor! v nadživotní velikosti. Náš průvodce nám osvětlil, že i když jsou to kozy, je to vlastně sousoší beranů 🙂 Podle legendy právě na nich kdysi sestoupilo na zem pět nesmrtelných nebešťanů, kteří místním rozdávali rýži a přáli jim šťastný život bez hladomoru. Poté, co pět nesmrtelných zmizelo, pět beranů – koz – zkamenělo.

U sousoší nás čekalo ještě jedno překvapení. Ze stánku se suvenýry vyběhla paní a za ní další a ukazovaly nám s radostí v mobilu fotku z našeho koncertu v Guangzhou Opera House. Byly totiž na našem koncertě!

Před půlnocí jsme již všichni odbaveni na kantonském letišti a vydáváme se za vámi domů.

Přejme si šťastný a klidný let!

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, 27. 8. 2016, Guangzhou

Naši milí rodiče a přátelé Boni pueri!

Poslední koncert našeho letního turné po Číně je za námi a bylo to skutečně famózní finále! Posluchači byli nadšeni, došlo i na přídavky a užívali jsme si nadšeného dlouhotrvajícího potlesku. Guangzhou Opera House se může pyšnit opravdu úchvatným sálem.  Budova je dílem architektky Zaha Hadid.

Velkou roli při navrhování Guangzhou Opera House hrálo propojení s okolním prostředím, a protože jsme vše viděli na vlastní oči, můžete potvrdit, že se to opravdu povedlo. Celá stavba je realizována na 70 000 metrech čtverečních a stála v přepočtu 200 milionů dolarů. Na první pohled sál, který má nádherné nasvícení, zaujme netradičními a velmi vkusnými balkony, které nejsou, jak to bývá, symetrické. Budova je opravdu nadčasová, nechybí moderní technika, světla, zvučení, počítáno bylo i s místem pro fotografy, kameramany apod. Ovšem naše představy, že Vám zdokumentujeme pohled na sbor z různých míst v sále, vzaly při koncertě brzy za své. V sále totiž nesmí nikdy nikdo pocházet, natož jen tak stát, všichni si musejí sednout. A tak nás prostě na jedno místo usadili, přestože jsme na krku hrdě nosili visačku s VIP. Každý koncertní sál má holt svá pravidla a uvaděči jsou velmi přísní. Protože zpravidla neumějí anglicky, ani je neobměkčíte, nepřesvědčíte, nepřemluvíte a neuprosíte 🙂

Od naší zastupující agentury jsme se dozvěděli, že v sále bude cca 1500 posluchačů. Jsme prý v Číně již velmi populární, neboť jsme zpívali jejich prezidentu a také nás vysílala CCTV, což je pro Číňany obdivuhodné. Na koncertě byl přítomen i ředitel firmy Czech Trade, která je již osmnáctým rokem partnerem českých firem podnikajícím v zahraničí. Také on kluky velmi chválil:

„Slyšel jsme, že jste výborní a opravdu tomu tak je. Moc se mi koncer líbil,“ řekl.

Koncert jsme si opravdu užívali, sólisté se představili v tom nejlepším světle. Publikum bylo tak báječné, že se přímo na pódiu rodily i improvizace, které ještě umocnily krásný zážitek z koncertu. Tomášova „Maríííía“ (pro ty, kteří byli na naší generálce před odletem, velmi známá) neměla chybu  a tak se stal nejmladší člen koncertní sestavy miláčkem publika. Uvaděči, kterým se po celou dobu věnoval pan Jan Procházka, vybrousili uvádění v čínštině do nejdetailnějších detailů. Bylo vidět, že diváci výborně rozumějí, pokyvovali, usmívali se, smáli narážkám a dojímali se nad vážnými proslovy.

Zpátky jsme se vraceli unavení, ale šťastní. Poslední koncert v tak krásném sále a s bezvadným publikem! Poslední noc v luxusním pětihvězdičkovém hotelu v zahradách ve čtvrti Yue Xiu,  jen kousek od takových památek, jakými jsou budhistický chrám Hualinsy nebo květinová pagoda. Hotel, kde můžeme snídat na velké terase u malého potoka nebo vodopádu. Ranní čaj jsme si tu opravdu vychutnali, ale mnozí z nás zůstali raději v hotelové restauraci a přírodní scenérii sledovali za velkým proskleným foyer, byli tak blízko bohatého menu 🙂 Už se těšíme, až si na pokoji dáme horkou vanu, nasypeme do ní sůl a přímo z ní budeme sledovat noční neonový Kanton. Opravdu si nás tu nějak rozmazlili 🙂

Zítra nás čeká již klidnější den, kdy se budeme kochat památkami Kantonu.  Toto město, které leží asi 300 kilometrů severozápadně od Hongkongu, žije přece jen trochu jiným životem než střed a sever Číny. Je zde hodně cizinců, nechybí ani evropská kuchyně a občas se vám podaří se dostat na google či facebook, což je jinde nemyslitelné. Chystáme se také, že si pořádně „zašopujeme“, neboť v kufru máme pořád ještě nějaké to místo na dárky, kterými vás jistě po návratu potěšíme. Vydáme se tedy na centrální trh už brzy ráno!

Těšíme se, že si poslední den v Číně báječně užijeme a posíláme všem hezké pozdravy domů s heslem: „Měli jsme se tu skvěle, žili jsme si jako v pohádce a o tak krásných sálech se nám v Čechách může jen zdát. Přesto – všude dobře, doma nejlíp!“

Vaši kluci – Boni pueri

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, 25. 8. 2016, Kanton

Naši milí rodiče a přátelé Boni pueri!

Poslední koncert našeho letního turné po Číně je za námi a bylo to skutečně famózní finále! Posluchači byli nadšeni, došlo i na přídavky a užívali jsme si nadšeného dlouhotrvajícího potlesku. Guangzhou Opera House se může pyšnit opravdu úchvatným sálem.  Budova je dílem architektky Zaha Hadid.

Velkou roli při navrhování Guangzhou Opera House hrálo propojení s okolním prostředím, a protože jsme vše viděli na vlastní oči, můžete potvrdit, že se to opravdu povedlo. Celá stavba je realizována na 70 000 metrech čtverečních a stála v přepočtu 200 milionů dolarů. Na první pohled sál, který má nádherné nasvícení, zaujme netradičními a velmi vkusnými balkony, které nejsou, jak to bývá, symetrické. Budova je opravdu nadčasová, nechybí moderní technika, světla, zvučení, počítáno bylo i s místem pro fotografy, kameramany apod. Ovšem naše představy, že Vám zdokumentujeme pohled na sbor z různých míst v sále, vzaly při koncertě brzy za své. V sále totiž nesmí nikdy nikdo pocházet, natož jen tak stát, všichni si musejí sednout. A tak nás prostě na jedno místo usadili, přestože jsme na krku hrdě nosili visačku s VIP. Každý koncertní sál má holt svá pravidla a uvaděči jsou velmi přísní. Protože zpravidla neumějí anglicky, ani je neobměkčíte, nepřesvědčíte, nepřemluvíte a neuprosíte 🙂

Od naší zastupující agentury jsme se dozvěděli, že v sále bude cca 1500 posluchačů. Jsme prý v Číně již velmi populární, neboť jsme zpívali jejich prezidentu a také nás vysílala CCTV, což je pro Číňany obdivuhodné. Na koncertě byl přítomen i ředitel firmy Czech Trade, která je již osmnáctým rokem partnerem českých firem podnikajícím v zahraničí. Také on kluky velmi chválil:

„Slyšel jsme, že jste výborní a opravdu tomu tak je. Moc se mi koncer líbil,“ řekl.

Koncert jsme si opravdu užívali, sólisté se představili v tom nejlepším světle. Publikum bylo tak báječné, že se přímo na pódiu rodily i improvizace, které ještě umocnily krásný zážitek z koncertu. Tomášova „Maríííía“ (pro ty, kteří byli na naší generálce před odletem, velmi známá) neměla chybu  a tak se stal nejmladší člen koncertní sestavy miláčkem publika. Uvaděči, kterým se po celou dobu věnoval pan Jan Procházka, vybrousili uvádění v čínštině do nejdetailnějších detailů. Bylo vidět, že diváci výborně rozumějí, pokyvovali, usmívali se, smáli narážkám a dojímali se nad vážnými proslovy.

Zpátky jsme se vraceli unavení, ale šťastní. Poslední koncert v tak krásném sále a s bezvadným publikem! Poslední noc v luxusním pětihvězdičkovém hotelu v zahradách ve čtvrti Yue Xiu,  jen kousek od takových památek, jakými jsou budhistický chrám Hualinsy nebo květinová pagoda. Hotel, kde můžeme snídat na velké terase u malého potoka nebo vodopádu. Ranní čaj jsme si tu opravdu vychutnali, ale mnozí z nás zůstali raději v hotelové restauraci a přírodní scenérii sledovali za velkým proskleným foyer, byli tak blízko bohatého menu 🙂 Už se těšíme, až si na pokoji dáme horkou vanu, nasypeme do ní sůl a přímo z ní budeme sledovat noční neonový Kanton. Opravdu si nás tu nějak rozmazlili 🙂

Zítra nás čeká již klidnější den, kdy se budeme kochat památkami Kantonu.  Toto město, které leží asi 300 kilometrů severozápadně od Hongkongu, žije přece jen trochu jiným životem než střed a sever Číny. Je zde hodně cizinců, nechybí ani evropská kuchyně a občas se vám podaří se dostat na google či facebook, což je jinde nemyslitelné. Chystáme se také, že si pořádně „zašopujeme“, neboť v kufru máme pořád ještě nějaké to místo na dárky, kterými vás jistě po návratu potěšíme. Vydáme se tedy na centrální trh už brzy ráno!

Těšíme se, že si poslední den v Číně báječně užijeme a posíláme všem hezké pozdravy domů s heslem: „Měli jsme se tu skvěle, žili jsme si jako v pohádce a o tak krásných sálech se nám v Čechách může jen zdát. Přesto – všude dobře, doma nejlíp!“

Vaši kluci – Boni pueri

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, 25. 8. 2016, Kanton

Milí rodiče, prarodiče, přátelé,

naše letní turné po Číně pokračuje ve velkém stylu! Úspěšný včerejší koncert v nádherném sále v Jinanu byl již třetím v pořadí a zítra nás čeká velké finále Guaghzhou Opera House.

Když jsme naše turné připravovali a jednali o generálním partnerství Komory, řekl nám tehdy její prezident pan Jaroslav Tvrdík: „Čína je velká země a chce velké věci, máte naplánovány ty nejlepší sály celé Číny, nic lepšího si už nemůžete přát,“ a my máme možnost se o jeho slovech denně přesvědčovat.

Krásné dojmy ze včerejšího koncertu v Jinan Grand Theatre jsme ještě dnes umocnili focením před koncertní budovou, kterou najdete blízko Centrálního parku. Její tvar připomíná ulity, v jejichž středu jsou umístěny ohromné sály, ale také výstavní místnosti a kavárny. Pod pravou ulitou stála pětatřicítka kluků z Boni pueri a zpívala v životní formě svůj velký koncert. Jsou zde schody, mosty a prosklené výtahy. Toto vše je dílo vynikajícího architekta Paula Andreu, jehož návrhy nepřestávají udivovat.

Na letišti se najednou začaly na tabulích objevovat při odbavování zavazadel jména některých našich zpěváků. Kontrole se něco nezdálo, nám zpočátku taky, protože jsme nepředpokládali, že by někdo ve velkém kufru měl něco, co tam být nemá. A tak jsme pěkně jeden po druhém naklusali zpátky k zavazadlu, někteří se s ním už i lehce loučili 🙂 Záhada se po čase vysvětlila. Jakmile se kontrole objevil na monitoru obrázek s více stejnými věcmi, nastalo podezření, že bychom se mohli věnovat nelegálnímu převozu – paši. Náš dopolední shopping na čajovém trhu udělal své. A tak jsme otvírali kufry a ukazovali deset stejných sítek na čaj, desítky stejných čajových kuliček, dvacet podšálkových čajových prostírání, 20 plastových lžiček a další drobné dárky, které jsme díky výhodné ceně nakoupili za velmi výhodný yuan. Nekup to, když to bylo tak levné 🙂 Letištní kontrolu jsme přesvědčili, že opravdu nechceme nic prodávat, že to jsou vše jen dárky pro naše nejbližší, vše dobře dopadlo a tak se máte na co těšit 🙂

K letu do Kantonu jsme využili služeb naší známé společnosti China Eastern, pro niž jsme zpívali v červnu tohoto roku u příležitosti slavnostního otevření nové přímé linky Praha – Šanghaj. Let byl po celou dobu velmi klidný a přistání hladké.

 Moc milé překvapení nás čekalo v dalších minutách. Luxusní pětihvězdičkový Hotel Garden Guangzhou patří mezi nejlepší hotely v Kantonu a tak jsme si připadali jako opravdové STAR. Klimatizované pokoje v sobě mísí moderní a tradiční čínské prvky, všechny doplňky jsou v koženém provedení. Není výjimkou, že máte stylovou vanu na nožičkách přímo vedle obrovské postele. Pokoje mají i odpočinkový kout. K dispozici je kvalitní presovač s kávou nebo čaj. Komu se nechce do vany, může využít sprchu s masáží. Zhodnotili jsme, že na zítřejší koncert jsme dobře připraveni 🙂

Posíláme vám srdečné pozdravy do Čech. Až bude u nás kolem druhé hodiny odpolední, vzpomeňte si na nás a držte nám pěsti! To budeme právě přicházet na pódium se skladbou Ave Maria.

Vaši kluci – Boni pueri

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, 24. 8. 2016, Kanton (Guangzhou)

Milí rodiče, naši přátelé a fanoušci,

včera nám trochu stávkoval internet, a proto jsme pro vás dnes připravili balíček „2 v jednom“ 🙂

Za dalším koncertem našeho skvělého a tolik vysněného turné po Číně cestujeme do Jinanu, centrálního města provincie Shandong. Jinan je vzdálen od Šanghaje dobrých 650 km, což je v Číně „coby kamenem dohodil a zbytek došel“ :). My jsme ale ani neházeli, ani nešli pěšky, nýbrž jsme využili úžasného dopravního prostředku – rychlovlaku.

Naše cestovatelské dobrodružství začalo hned na šanghajském nádraží, které vypadá podobně jako letiště. Říká se, že Čína přeskočila ze století páry do století rychlovlaků, a proto jsme tento dopravní prostředek určitě nemohli vynechat. Rychlovlaky jsou v Číně velmi oblíbené, a tak i tady jsme se prodírali davy dalších lidí a než jsme našli „náš perón“, mohli bychom být mistry světa v jízdě s dvěma kufry na eskalátorech. Naše jednotné polokošile Boni pueri budily pozornost cestujících, kteří se s námi neustále fotili.  Asi nejvíce z nás byly nadšené čínské děti.

Čínská vláda chce síť vysokorychlostních vlaků i nadále rozšiřovat, tak aby v roce 2020 mělo 90% obyvatelstva přístup k této dopravě. Číňané začali budovat vysokorychlostní tratě před 14 lety a dnes mají nejdelší VRT na světě.

Zkušení kluci, kteří jsou zvyklí na japonské šinkanzeny, již věděli, že nastoupit a vystoupit se musí velmi rychle, všude pobíhají jakoby zmatení křičící průvodčí s vysílačkami a popohánějí cestující. Bleskově jsme se nasoukali do dvou vagónů a kufry naskládali do zadní části jednoho z nich. Je zde více místa než v letadle. Lístek je třeba koupit s velkým předstihem, často bývá dražší než letenka! Vlak se rozjel a brzy bylo na displeji číslo 303km/h. Užívali jsme si krásných výhledů z okna na čínský venkov. Ve vlaku bylo čisto a komfortně, proto jsme nelenili a v poledne navštívili jídelní vagon, abychom si dali něco dobrého k obědu. Jídlo se podává zásadně balené v krabičkách. Kávu nebo čaj vám připraví do kelímku, který ale bez nejmenších problémů můžete nechat položený na stolečku, vlak jede jako po polštáři, měkce, klidně a velmi! tiše. Kdybyste před sebou neměli display, ani byste nevěřili, že jede skutečně rychlostí před 300 km/h. Jak poznamenal jeden z nováčků, taky v trabantu poznáte, že jedete šedesátkou dřív, než v mercedesu 🙂

A protože Jinan je znám nejen jako město artézských pramenů, ale i město čaje, vydali jsme se odpoledne podívat na čínský čajový trh. Desítky malých krámečků natlačených na sebe, úzké uličky, lákající obchodníci, pobíhající děti, přijíždějící zásobování (rozuměj rikša různých typů a rozměrů, se kterou řidič bez jakýchkoli pravidel kličkuje mezi nakupujícími a starousedlíky a jak jinak – stále troubí). Čaje jsou v Číně velmi drahé, pokud jsou kvalitní. Musíme přiznat, že jsme se v nich mnoho nevyznali, rozhodně zde neměli ani PIGI ani Lipton 🙂 Pochopitelně jde vždy o čaje sypané. Někteří z nás využili i nabídky čajoven a na účet podniku ochutnali. V krámku si můžete „hrábnout“ do krabice a k čaji přivonět. Tvářili jsme se přitom jako znalci a čichali ostošet, ale moc jsme tomu nerozuměli. Číňané začínají pít také mnohem více kávy než v minulosti, ale čaj stále bravurně vyhrává. Pije a prodává se všude!

V hotelové restauraci jsme si užívali úžasných gurmánských zážitků. Ke kulatému stolu zasedne deset lidí, pro každého je připraveno pití, miska, talířek, lžíce a nezbytné hůlky. Uprostřed stolu je kulatá otáčecí deska, na kterou postupně přinášejí servírky jídlo. Zajímavostí je, že polévka se podává jako třetí v pořadí. Jídla je opravdu hodně a také vždy hodně zbyde, ne proto, že by nám nechutnalo, ale prostě proto, že jsme tak nasyceni, že víc opravdu nemůžeme. Dostalo se nám vysvětlení, že Číňané velmi rádi pohostí své přátele opravdu bohatým menu, i kdyby sami pak několik dní museli žít velmi skromně. Sůl nebo pepř na stole nenajdete.

Úterní večer byl ve znamení dalšího celovečerního koncertu našeho turné. Sál byl nádherný, s úžasnou akustikou, vykládaný dřevem. Budovu projektoval také architekt Paul Andreu. Kolem dokola se nachází krásný park s upravenými zahradami k relaxaci, můžete si posedět na lavičkách nebo si užít pikniku v trávě.

V sále se zpívalo výborně a publikum bylo báječné. Roztleskávalo jednotlivé skladby v druhé části, zajímala je i klasická hudba. Naprosté nadšení vyvolala Vltava Bedřicha Smetany. Když jsme hovořili s pořadateli, říkali nám: „Smétana, Dorsak, Janacék“. Jakmile jsme zazpívali čínské skladby, byli jsme jejich! České lidové písně v krojích byly pro čínské posluchače velmi exotické a moc se jim líbily. Na rozdíl od Pekingu nebo Šanghaje nebyli uvaděči tak přísní a lidé mohli během koncertu i fotit. Všimli jsme si ale, že fotografoval málokdo. Většinou natáčeli kratší videa. V závěru se pak ozývalo hlasité Bravo!, což není prá v Číně příliš obvyklé. Autogramiáda trvala ještě dlouho po koncertě. Pan ředitel Pavel Horák dával opět rozhovory pro čínskou televizi a byl požádán, aby zajistil na zítřejší den náš přímý vstup do vysílání. Velmi o to stáli. My však v té chvíli budeme již na cestě k letišti a tak jsme museli leč neradi, ale s díky odmítnout. Záběry ze zkoušky prý využijí k výrobě dokumentárního filmu o Boni pueri. Celý rozhovor tlumočil z a do čínštiny pan Jan Procházka, člen Komory, který hovoří čínsky naprosto perfektně a tak věříme, že nám redaktoři dobře porozuměli. Anglicky tu opravdu hovoří málokdo, na hotelu kromě Pekingu a Šanghaje, nikdo.

Zítra cestujeme do Kantonu (Guangzhou) za naším posledním koncertem celého turné. Moc se těšíme také na jeden volný den, kdy se chceme vypravit za památkami města. Čeká nás také závěrečný slavnostní oběd s členy Komory, kdy jsme jejími hosty.

Moc vám děkujeme za milé emaily a komentáře na facebooku, máme z nich radost. Aspoň víme, že na nás doma, v Čechách, myslíte a držíte nám pěsti.

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, 23. 8. 2016, Jinan

Naši milí rodiče, přátelé a fanoušci,

standing ovation – to byl fantastický závěr dnešního celovečerního koncertu Boni pueri v největším sále Šanghaje – Shanghai Oriental Art Center!
Jeden a půl tisíce posluchačů si vyžádalo několik přídavků a poslední skladbu ve svém rodném jazyce zpívali společně s Boni pueri.

Všichni jsme tušili, že to bude těžký koncert a je tedy třeba sbírat síly. Po večerní projížďce lodí po řece Huangpu, jsme je každý sbírali po svém. Někteří zůstali raději v klimatizovaném pokoji v našem luxusním hotelu v centru města, někteří dle svých slov chtěli přece jen nasát ještě trochu atmosféry města a vydali se na krátkou procházku. Počasí nám přeje opravdu velkoryse, venku je více než 35 stupňů a s vlhkostí 87 %.

Byli jsme velmi zvědaví na sál, který pro nás agentura Artransfer Culture Promotion vybrala. Shanghai Oriental Art Center je největším šanghajským kulturním stánkem, který navrhl stejný  architekt jako National Center for the Performing Arts. Když jsme přijížděli k centrálnímu parku, mohli jsme obdivovat kulovou skleněnou fasádu, která zdrcadlí své upravené okolí – stromy, řeku a další budovy.

Mohutné duté ocelové nosníky, ukotvené tak, aby odklonily vibrace okolní dopravy a zároveň aby jako „komíny“ odhlučnily hlavní divadelní sál, jsou přiznané. Kdybyste se podívali na budovu z jednoho z okolních mrakodrapů, bude vám připomínat rozevírající se květ – čtyři okvětní lístky a zajímavý střed (tam se nachází vstupní foyer).  Chodby nejsou jen prázdnými místy, ale již dlouho před koncertem se zde otevírají kavárny,  restaurace, obchody s uměleckými předměty apod. V budově jsou velmi přísná bezpečnostní opatření, ještě že jsme měli všichni na krku visačku VIP hostů, pan Šlais dokonce ještě povolení ředitelství jako VIP fotograf (i proto se můžete podívat na fotografie z koncertu i zkoušky).

V sále chodili uvaděči s velkými elektronickými deskami, na kterých byl text o zákazu natáčení a focení. Stejně jako v Pekingu – jakmile někdo v sále vzal do ruky mobil, aby si nás vyfotil, okamžitě ho uvaděči začali „odstřelovat“ laserovým ukazovátkem. Navíc ještě – koncert nekoncert – čas od času procházeli po sále s výše uvedenými deskami. Těsně před posledním přídavkem se na velkém čtecím zařízení nad pódiem objevil text, který prý nikdo nečekal! V čínských znacích zde bylo napsáno:

„Vážení a milí diváci, teď prosím klidně foťte a sdílejte!“ Sál se srdečně rozesmál, v tom okamžiku se snad v každé ruce (cca 1500 čertových krabiček) objevil mobil nebo tablet, sál zářil a volal Bravo! V té chvíli zazněly první tóny čínské písně, kterou bravurně zazpíval sólista Pavel. Bylo to opravdu úžasné gesto. Pořadatelé nám řekli, že toto je zcela výjimečné a nikdy se focení nedovoluje, pouze v předsálí. Dodnes nevíme, jen tušíme, kdo za tímto milým překvapením nejen pro nás, ale i pro diváky, stál, kdo měl  takový vliv a autoritu, že mu ředitelství sálu tento neobvyklý kousek odsouhlasilo, ale i tak mu moc děkujeme 🙂 !

Čekalo nás ještě jedno překvapení. Navštívil nás na zkoušce místní dětský sbor, který se chystal na náš koncert. Malé čínské holčičky a kluci přinesli našim chlapcům dárky – plyšové hračky a jejich sbormistr věnoval našemu panu řediteli tričko, ve kterém cestovali čínští sportovci na olympiádu v Riu (opravdu to vypadá, že naše vystoupení v televizi právě pro olympijské studio v CCTV zaujalo). Číňané se k nám chovají opravdu s velkou úctou a pořád nám opakují, že je pro ně nesmírnou ctí se s námi potkat. Velmi si jejich pohostinnosti vážíme.

V salonu centrálního foyer byl k vidění opět ohromný několikametrový banner s fotografií Boni pueri. Zde se konala recepce, kterou pro šanghajskou vládu, velvyslanectví a své největší obchodní partnery pořádal náš generální partner Smíšená česko čínská komora vzájemné spolupráce.  Prezident Komory pan Jaroslav Tvrdík pozval také management Boni pueri, kde byl sbor i členové vedení Boni pueri osobně představeni, hovořilo se o úspěších sboru, ale také umělecké škole Boni pueri, která letos slaví své 10. výročí.

„Moc a moc jsme o Boni pueri slyšeli, vaše práce je vynikající. Už abychom mohli být v sále a poslouchat Váš koncert. Moc rádi bychom s Boni pueri navázali uzší spolupráci, určitě se ještě potkáme,“ řekla paní ministryně.

Ředitel hradního protokolu pan Jindřich Forejt přestavil na recepci Boni pueri i dalšího významného hosta. Byl jím ředitel kulturních redakce největší čínské televize CCTV, který také projevil zájem o spolupráci.

Silné dojmy z dnešního dne lze jen velmi obtížně popsat. Když slyšíte, jak o Boni pueri hovoří významné osobnosti České republiky na takovém prestižním fóru, kolik hezkých a pochvalných slov pro naše kluky našli, je to opravdu velmi dojemné a přáli bychom zejména rodičům chlapců, kdyby u toho mohli jen na chvilku být. Dělí nás několik tisíc kilometrů, ale přesto jste tady vlastně tak trochu s námi!

Zítra cestujeme do dalšího čínského města Jinanu. Poprvé okusíme v Číně jízdu rychlovlakem, ve kterém budeme i obědvat. Moc na vás doma myslíme, děkujeme za vaše hezké komentáře, lajky a emaily, které nám píšete!

Redakce zahraničních zpravodajů, 21. 8. 2016, Šanghaj

Naši milí rodiče, babičky, dědové, přátelé a známí,

pomalu si zvykáme na mongolská jídla, jsou chutná, často ostřejší, najdete v nich několik druhů masa a zeleniny od čínského zelí, bambusových výhonků, vodních kaštanů, lotosových kořenů apod. Tomu, čemu mnozí lidé v Čechách ale říkají „čína“, by se opravdový Číňan jen pousmál. Zcela jsme zapomněli na příbory a skamarádili se s hůlkami. Pro starostlivé maminky – všichni se jimi dostatečně najíme 🙂 V hotelu máme vždy hůlky kvalitní a na pohled velmi hezké. Protože nejsou na jedno použití, znovu je, stejně jako příbory, kuchaři myjí, v tomto případě přímo sterilizují. Všimli jsme si také, že si někteří hosté nosí k jídlu hůlky svoje, to je možné a nikdo se nad tím nepohorší. Polévka se usrkává přímo z misky a nikdo se nepozastavuje ani nad hlasitým žvýkáním či mlaskáním (tuto možnost ale nikdo z nás raději nevyužil).

Včera se nečekaně při večeři objevily v nabídce také hranolky, kečup a do zlatova pečená kuřecí křidýlka a stehýnka, která okamžitě díky nám zmizela, vzpomínka na domov zaúčinkovala 🙂 Dnes se při obědě Kevin (teprve dnes jsme se dozvěděli, že je to nejvyšší provozní hotelové restaurace) opět usmíval. Najednou se otevřely dveře, a ač se švédské stoly prohýbaly pod tradičním mongolským menu,  do restaurace vnesli číšníci ohromnou várku hranolek, k nim kečup a pečené kuře. Byli jsme nadšeni! Prý pozornost hotelu, když viděli, jak nám včera chutnalo. Oni sami by hranolky a kečup asi nejedli. Pan ředitel Kevinovi poděkoval za všechny chlapce a tak jen ti skalní měli na talíři bambusové výhonky, krevety a jehněčí 🙂  Kevin zářil štěstím!

Cestou na koncert jsme si nemohli nepovšimnout, jak je v parcích a na hlavním bulváru čisto. Náš průvodce Jan nás poučil, že v Číně se mnoho lidí živí sbíráním pet lahví, které se dobře vykupují, neboť si Čína začíná uvědomovat svůj velký dluh, který v recyklaci a v ekologii vůbec má, a proto této oblasti začíná věnovat pozornost. A tak jsme na vlastní oči mohli vidět člověka, který dopil vodu z lahve a petku normálně upustil na zem. Během pár sekund byl ní druhý a lahev zmizela v jeho batohu. Číňané to neberou tak, že by byli nepořádní, oni přece dávají vydělat svých spoluobčanům.

Večer nás pak čekal celovečerní koncert. Už při vstupu do budovy jsme pochopili, byť město na první pohled vypadá skromně, že na tomto sálu opravdu nešetřili. Je zde krásná akustika, technické zázemí, nádherné šatny, pohodlná sedadla, všude mramor a koncertní křídlo značky Steinway.  Na rozdíl od Pekingu bylo na koncertě poměrně hodně dětí, které bedlivě sledovaly vše, co se na podiu dělo. Rodiče jim ukazovali v programu, kterou skladbu budeme zpívat a také na čtecím zařízení se objevovaly názvy skladeb. Ani tady nedovolili pořadatelé nikomu, aby v sále fotil. Povolení dostal pouze náš produkční Jaroslav Šlais, ale bylo mu vyčleněno jen jedno místečko, ze kterého nebylo úniku 🙂

Publikum reagovalo moc hezky a velkou zajímavostí bylo, že skladby, které se mu nejvíce líbily, byly odlišné od pekingského publika. Paní ředitelka místního sboru a její kolegové přišli po koncertě osobně poděkovat našemu panu řediteli a klukům za bravurní výkon a na důkaz svého obdivu k Boni pueri nám pan učitel zahrál na místní tradiční hudební nástroj, který připomínal housle a cello dohromady. Také se doprovázel hrdelním zpěvem, který má v Mongolsku tradici. Jaké bylo naše překvapení, když po produkci tento nástroj, uložen v krásném pouzdru, věnovali Boni pueri! Asi budeme rozšiřovat nástrojové oddělení 🙂

Děkujeme zejména panu Janu Procházkovi z Komory, který nám po celou dobu setkání perfektně tlumočil. V této oblasti jen velmi malé procento lidí umí anglicky, a proto byl překlad pro nás velmi cenný.

Zítra máme cestovatelský den, přelétáme do naší staré známé a oblíbené Šanghaje.

Děkujeme vám všem za velké množství lajků na facebooku i za moc hezké komentáře! Je vidět, že na nás myslíte. Všichni jsme zdraví a v naprosté pohodě!

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, 19. 8. 2016, Baotou

Milí rodiče a naši fanoušci,

po fantastickém úspěchu v Pekingu jsme se dnes vydali na cestu do Vnitřního Mongolska.

Brzy ráno jsme odjížděli na letiště. Přece jen již máme nějaké zkušenosti a tak nás hned tak něco nepřekvapí. Zvykli jsme si, že červená na světlech automaticky neznamená „stůj“ a zelená „jeď“. Jede ten, kdo je rychlejší a kreativnější a tam, kde je právě místo. Docela často se jezdí v protisměru, zejména pokud na semaforu svítí zelená, a tak aby to stihl i ten úplně poslední, „zkrátí“ si cestu jízdou v opačném pruhu. Místní chodci bravurně kličkují mezi auty, rikšami, koly a autobusy. Neustále někdo na někoho troubí a někdo na někoho volá, což je docela legrační. Náš řidič autobusu se vykloní z okénka, vykřikne několik hesel a již se sune hlava nehlava, nárazník nenárazník, zrcátko nezrcátko do jiného pruhu. Rozhodují centimetry. Je neuvěřitelné, že po celou dobu nevidíte nabouraná vozidla, všichni se nakonec vždy někam vejdou. Takový cvrkot by u nás bezesporu znamenal řetězové nehody. Ani s bezpečností si Číňané hlavu příliš nelámou a tak není neobvyklá rikša, na které veze otec dvě malé ratolesti, nikdo z nich nemá helmu a dítě se drží jeho batohu, který má na zádech. Výjimkou nejsou ani kola podobná našim zmrzlinářským vozítkům z druhé republiky. Všude je plno taxíků a obyvatelé je rádi využívají. Kilometr stojí přibližně 2 yuany (tj. cca 8,50 Kč) a cesta musí odpovídat alespoň 8 yuanům. Cizinci nesmějí v celé Číně řídit automobil, s výjimkou cizinců, kteří mají povolení k dlouhodobému pobytu. Důvodem tohoto zákazu jsou pravděpodobně některá specifika dopravního provozu v Číně. Zapůjčit osobní automobil si sice můžete, ale pouze s řidičem 🙂

Na letišti v Pekingu jsme byli odbaveni rychle, přece jen tolik lidí do Baotou necestuje. Letadlo mělo hodinové zpoždění, ale obědvali jsme již v krásném hotelu. Bohatý oběd i večeře byly výborné a mohli jsme ochutnat i místní speciality. Nikdo z personálu neuměl ani slovo anglicky, ale nakonec jsme se vždycky domluvili, zvlášť s milým číšníkem, který se jmenuje Kevin. Měl velkou radost z každého, kdo si šel znovu naložit na talíř a nadšeně se usmíval.

Během odpoledne jsme vyrazili do města. Baotou má 2,6 milionu obyvatel a je to jeden velký průmyslový komplex podobný naší Ostravě v době normalizace. Na chodnících se objevovali starší muži, kteří hráli u donesených stolečků karty nebo deskové hry. Jakmile jsme se přiblížili, neřkuli vzali do ruky foťák nebo kameru, okamžitě zmizeli do domů. Je zřejmé, že baoťané nejsou na cizince moc zvyklí.

Nejmladší kluky zaujaly živé ryby v hotelovém foyer a vydrželi je sledovat dlouhé minuty. Myslíme, že domů přivezou minimálně stovku fotek ve stylu „ryba zepředu, ryba zezadu, plovoucí ryba“ apod.

Na večer dostalo pozvání vedení sboru na společenskou večeři s představiteli Baotou Grand Theatre, které jsme nesměli odmítnout, neboť by to bylo považováno za nezdvořilost. Pro naše zpěváky zajistil sál večeři v hotelové restauraci, pro vedení sboru v jurtě!

Jurta stála přímo v centru města, prý aby nemuseli cestovat do stepí 🙂 Součástí byla i návštěva rozhlasu a interview, kterých si v Číně, díky velkému zájmu o Boni pueri užíváme dosytosti. Podávaly se jehněčí speciality včetně křupek a různých broučků, masa na různé způsoby a mnoho druhů omáček, čaj s mlékem, ovčí sýr a jogurt. Oba páni ředitelé – ten český i mongolský si vyměnili dárky a sledovali místní tanečnice v krojích, které se na ně líbezně usmívaly 🙂 To byl dárek našich hostitelů 🙂

Moc děkujeme Komoře, díky níž je nám po celou dobu k dispozici pan Jan Procházka, který umí výborně čínsky, zná dokonale místní poměry i etiketu. Na recepci bylo jeho profesionální vystupování i rady k nezaplacení! Např. požádat si o rýži při banketech a oficiálních večeřích je mimo. Ta se při významných akcích nepodává, bylo by to pod úroveň.

Také jsme se od něho dozvěděli, že není možné pozvání odmítnout a využili jeho skvělých diplomatických schopností. V případě, že nějaký pokrm nechcete, musíte dopředu říci, proč nebudete jíst, jakmile se vymluvíte např. na zdravotní problémy, hned vám chtějí volat lékaře a trvají na tom. Lépe tedy dopředu říci, že jste takto zvyklí, že již večer mnoho nejíte 🙂

Vše pilně fotíme i točíme. A jak to na turné bývá, každé má nějakou svoji hlášku. Tentokrát je to zvíře názvem „jak“. Přestože ve Vnitřním Mongolsku nežije, bezvadně se ujmul. A tak snídáme plátky z jaka, obědváme kýtu z jaka, a když je ve městě zácpa, pak jistě proto, že se splašilo stádo jaků – no, a pak se v tom vyznejte!

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, 18. 8. 2016, Baotou, Vnitřní Mongolsko

Milí rodiče, prarodiče a všichni naši fanoušci,

dnešní den se zapíše do historie Boni pueri zlatým písmem! Poprvé v historii jsme zpívali celovečerní koncert v nádherném sále monumentální budovy National Center for Performing Arts (rozuměj Národní divadlo) v nejlidnatější zemi světa – Číně. Když jsme začali náš sen o cestě do Země nebeského draka před dvěma lety připravovat, zdálo se vše jen jako vzdálená budoucnost. Dnes jsme stáli na pódiu sálu pro několik tisíc lidí. Přáli bychom vám všem aspoň na pár sekund ten opojný pohled do hlediště, které je naprosto vyprodané, které vás zahrnuje ovacemi, nadšenými výkřiky a potleskem ve stoje! A jen vy sami víte, kolik jednání a příprav, nácviků a zkoušek tomu předcházelo.

Dopoledne jsme trávili důsledným odpočinkem, někteří z nás na lůžku s televizními programy či hrami, jiní krátkou relaxační procházkou po blízkých obchůdcích. Po obědě nás již autobus s celoplošnou reklamou v rozsypaném čaji (my se teď v celopolepech autobusů opravdu vyznáme :)) odváží do stavby, která je svou architekturou skutečně jedinečná. Čína je velká země…a tak i tento koncertní stánek je ohromný, zajímavý, netypický, moderní a hlavně – cesta do něj byla pro nás již otevřená! A to doslova. Sotva jsme si stačili (byť bylo hodně pod mrakem) udělat nějaké hezké fotografie, už byl u nás průvodce, který měl za úkol dopravit Boni pueri dovnitř na zvukovou zkoušku. Jenže kudy? Připomíná to ohromnou kapku, někteří Číňané nazývají Národní divadlo trochu jednoduše – „vejce“. My jsme zůstali u té kapky, ale to nic nemění na tom, že leží na umělém jezeře a ať se rozhlížíte, jak chcete, dveře (ani prosklené) nenajdete. A tak vám nezbyde, než se vydat pod hladinu jezera. Menší kluci, byť v nich byla malá dušička, si nakonec dělali mezi sebou legraci, že šnorchl a ploutve nechali na dovolené 🙂

Snad nám odpustíte malé odlehčení – připadali jsme si jako ve filmu, kde pan doktor říká: „Alpy, to tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme.“ 🙂  Budovu navrhl francouzský architekt Paul Andreu a je neuvěřitelné, že stavba trvala pouhých sedm let. Je to ohromný, luxusní, fascinující a vkusný labyrint, který má tak skvěle vybudované orientační panely, že kromě dam se vyznali i mladší kluci. Číňané jsou na své divadlo velmi pyšní, panuje zde naprostý pořádek.

Na naši zkoušku přišli také osobně ředitel hradního protokolu pan Jindřich Forejt a prezident Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce pan Jaroslav Tvrdík. Právě Komora, která se stala generálním partnerem našeho turné, dokázala skvěle zpropagovat Boni pueri. V jednom ze salónů (opravdu zde nelze napsat salonek 🙂 ) se konala recepce, na kterou představitelé Komory pozvali vládu města Pekingu, velvyslance, diplomaty a největší obchodní partnery České republiky.  V čele na ohromném panelu visela fotografie Boni pueri! Všichni hosté pak byli pozváni na náš koncert. Zatímco náš pan ředitel Pavel Horák dával rozhovory médiím,  každý z kluků si pečlivě kontroloval oblečení a rekvizity.

Jakmile jsme ale vstoupili na pódium, bylo jasné, že dnešní koncert bude patřit mezi výjimečné. Nový repertoár se opravdu povedl a jakmile zazněly čínské skladby, sál doslova bouřil nadšením a posluchači si je zpívali s námi. Slzy dojetí nebyly výjimkou. Náš pan ředitel měl koncert také pevně pod kontrolou. Posluchači ho po koncertě prosili o autogramy a společně foto.

Přestávka byla psána na 15 minut. Během ní se jediná žena našeho týmu vydala do šatny sbormistrů, aby si spolu s panem ředitelem Pavlem Horákem a produkčním Jaroslavem Šlaisem sdělili první dojmy. Zpátky přicházela ke dveřím do sálu přesně za 15 minut 30 sekund. Ochranka byla neúprosná a za nic na světě ji nechtěla do sálu vpustit. Až ve chvíli, kdy první skladba skončí (zpívalo se zrovna Hollywood Medley, které má 10 minut), jaképak rušení ostatních. Netušili jsme ale, že jakmile je někdo uveden do sálu „pozdě“,  doprovází ho uvaděč na místo, které mu přidělí a vybere jen on sám, byť předtím posluchač seděl kdekoli. Je to jistě zodpovědná funkce, ale jak jsme se později dozvěděli, je to proto, aby bylo obsazováno odpředu. A tak se naše paní zástupkyně ocitla vedle vlády Pekingu, kam byla usazena na volné místo, zatímco jeden z vládních zmocněnců, jemuž lístek původně patřil, dostal přiděleno místečko téměř pod střechou a v rohu. Padni komu padni 🙂

Máme velkou radost, že v Šanghaji se opět potkáváme ředitelem kanceláře prezidenta republiky Jindřichem Forejtem. Připravujeme společně další velký projekt, jehož duchovním otcem je právě pan ředitel. Věříme, že si při společné večeři s chlapci všechno povíme a bude čas i na zajímavé otázky, které se protokolu a přípravy návštěv hlav států týkají.

„Bylo to úchvatné a velmi dojemné, děkujeme vám, je to ohromný úspěch nejen pro vás, ale pro celou naši zemi,“ řekl v samém závěru prezident Komory Jaroslav Tvrdík.

První koncert je za námi! Zítra nás čeká přelet do Vnitřního Mongolska. Držte nám pěsti a myslete na nás! Všichni jsme v pořádku a v dobré náladě. Nováčci jsou moc šikovní, neustále vysmátí a až se vrátí domů, budou z nich již zkušení zpěváci. To jistě i díky starším klukům, kteří jim velmi pomáhají a také odvádějí neuvěřitelný kus práce během přesunů. Děkujeme všem, kteří nám lajkujete nebo komentujete na facebooku nebo jen prostě fandíte.

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, 17. 8. 2016, Peking

 

Naši milí rodiče a přátelé,

jak praví klasik – než každý rok k Máchovu jezeru, pak raději jednou za život do Monte Carla! Tuto památnou větu ze skvělého českého filmu jsme snad pořádně pochopili až dnes. Když jsme se s Vámi v Hradci Králové loučili a vydávali se na cestu dlouhou 4633,1 mil, tušili jsme, že nás něco velkého čeká. Připadalo nám však, že Čína pro nás není zemí neznámou.  Nikdo jistě nepochybuje, že cestovat s leteckou společností Emirates na palubě A380, je prima zážitkem.  Úsměvy skončil i malý sociologický průzkum, který mapoval, co má pasažér týmu Boni pueri na své obrazovce po celou dobu letu navoleno. Divte se, nebo ne, všichni zpěváci do jednoho prožívali drama akčních filmů či her. V týmu se objevily ale i 4 obrazovky, které po celou dobu přinášely jen zpravodajství o letu. Komu patřily, můžete hádat J

Na letišti v Dubaji a Pekingu s námi krátkou chvíli trávil a s kluky hovořil  také ředitel kanceláře prezidenta republiky pan Jindřich Forejt, muž, který stojí za krásnými a prestižními projekty Boni pueri, hudební znalec a diplomat, který připravoval pro hlavu státu mj. návštěvu G. Busche, Baraka Obamy, britského prince Charlese či papeže Benedikta XVI.  Bylo to moc milé setkání, stejně jako s panem prezidentem Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce Jaroslavem Tvrdíkem, jehož společnost se stala generálním partnerem našeho turné.

Nejen produkční agentura, ale také právě Komora, která nás doprovází, nám zajišťuje perfektní servis. Máme stále k dispozici překladatele a produkční z Komory, kteří nám pomáhají, jak mohou. To, že se CCTV rozhodla pro nahrávání hned pro příletu, je vůbec nevyvedlo z míry a vše bylo zajištěno do nejmenších detailů. Jsme na své účinkování v CCTV hrdí, je to pro nás velmi prestižní a moc si pozvání vážíme.

Televizní budova je nádhernou prosklenou stavbou, které místní říkají trochu nezvykle – kalhoty. Má opravdu tvar této části oděvu, a vpředu ji vyvažuje díl, protože vlastně stojí celá našišato.  Přestože v nočních hodinách již kuchaři v CCTV nepracují, v našem případě si prodloužili směnu a s úsměvem na rtech pro nás připravili báječnou večeři s několika druhy jídel. Šéfkuchař měl jen jedinou starost – aby nám chutnalo. Prý pokud bude, rád se s námi vyfotí J

Jeden z největších zážitků na sebe nenechal dlouho čekat. Vzpomínali jsme na naše malé Pueráčky, kteří před časem natáčeli pro Českou televizi pohádku Anděl Páně a chlubili se, že chodili do maskérny.  Televize je televize a tak jsme si práci maskérek užili i my. Dámy šly tak daleko, že jsme vypadli, jako když „tubičku s gelem udržuji stále plnou“ J  dva z nás sice měli ofinu sčesánu na druhou stranu, ale to jen pro detailní záběry televize.

Když jsme vstoupili do studia, byli jsme ohromeni – dokonalé letní Rio. Televize pojala natáčení opravdu velkoryse a za chvíli jsme si připadali jako na dovolené v rajském Riu (náš klavírista Robert neodolal a přece jen se vydal na chvíli relaxovat na pláž – viz foto J ). Všechno bezvadně klapalo.  Naprosté nadšení nastalo, když se CCTV zalíbila také skladba Bedřicha Smetany Vltava. A neuvěřitelné se stalo skutkem – ve finálovém Olympijském studiu z Pekingu se bude hrát jako zahajovací „znělka“ česká skladba v podání Boni pueri! Opravdu platí, že hudba spojuje národy bez ohledu na jejich velikost a dobrá muzika nezná hranic. Tu do země, kde žije více než miliarda lidí, přinášejí kluci z Evropy, jejich mládí, morálka, kázeň a pracovitost, je velkou nadějí pro další generace. Kdyby si v tomto rozhodnutí CCTV diváci našli právě tento symbol, více bychom si nemohli přát.

Děkujeme všem, kteří nám drží pěsti!

Všichni jsme v pořádku a moc se těšíme na zítřejší koncert.

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, Peking 16. 8. 2016

Dubaj 15. 8. 2016

Vážení a milí rodiče a přátelé Boni pueri,

již potřetí se vydal Český chlapecký sbor Boni pueri na svou dalekou cestu do Číny. Zatímco v minulosti jsme navštívili pouze Šanghaj, ať již u příležitosti  světové výstavy EXPO  či státní návštěvy prezidentského páru, tentokrát projedeme Zemi nebeského draka křížem krážem.  Před malou chvílí jsme v pořádku přistáli v Dubaji, kde nás přivítalo 37 Celsiových stupňů. Z klukovských výrazů se opravdu nezdálo, že by je teplé počasí dvakrát oslnilo, ale dámská část výpravy jásala 🙂

Již tradičně létáme do Asie se společnostní Emirates, jejíž služby jsou opravdu skvělé. Většina z nás si krátila čas sledováním filmů nebo hraním her a to i letadlem napříč. Byli jsme také středem pozornosti, trička s logem Boni pueri lákaly. Ostatní cestující se nás vyptávali, kam letíme a kde budeme zpívat. Bylo zde i několik Čechů – doslova od Šumavy po Moravu, kteří se k nám hrdě hlásili.

Všichni máme výbornou náladu a těšíme se na první koncert v Pekingu.  Držte nám pěsti, myslete na nás!

Redakce zahraničních zpravodajů Boni pueri, Dubaj, 15. srpen 2016