Milí rodiče a přátelé Boni pueri,

naše turné po istrijském poloostrově, který se nachází mezi Terským a Kvarnerským zálivem, pomalu končí. Ještě pár temp v moři, které je na květnové počasí překvapivě teplé. Mořští ježci jsou k nám milosrdní, začínají vonět pínie, dokonalý prázdninový ráj.

Ochutnali jsme většinu chorvatských specialit. Dnes to odnesl grilovaný žralok a vynikající pstruh 😊 I ti, kteří neměli dosud zeleninu či ovoce příliš v lásce, si je zamilovali. Dnes už nemáme žádný koncert, proto i zmrzlinové hody jsou na místě, jen je těžké rozhodnout, kterou z deseti nabízených příchutí vybrat 😊

Potkáváme se s hosty hotelu, poznávají nás a gratulují ke včerejšímu koncertu. Na závěrečném mítinku se skloňuje jméno Boni pueri ve všech pádech.

Z Českého chlapeckého sboru Boni pueri jsme byli nadšeni. Něco tak úžasného jsme tu dosud neměli. Náročné sakrální skladby i populární repertoár byly skvěle provedeny. Navíc jsme byli uchváceni skvělou kázní a slušností chlapců. Nasadili jste vysokou laťku.  Boni pueri jsou pokladem České republiky a věříme, že i našimi přáteli, byli bychom moc rádi, kdybyste příští rok přijali opět naše pozvání,“ říká ředitelka festivalu Inés Kovaciś.

Loučíme se s vedením ostatních sborů, festivalovým týmem a majiteli krásného resortu, který oplývá neuvěřitelnými službami, čistotou a profesionalitou – přeloženo – „Chceme, aby se vám u nás líbilo – nic není nemožné“. Vyhřátá lehátka u hotelových bazénů si ještě užívají naší pozornosti.

Dirigent Marek Štilec odvedl skvělý výkon, měl sbor pevně pod kontrolou, byl dobrý rádcem i vzorným příkladem pro všechny zpěváky, klavírista Vartan Agopian byl velkou oporou a jistotou při našich vystoupeních.

Pro nás bylo toto turné vlastně premiérou. Jsme zvyklí absolvovat zpravidla profesionální turné a na festivaly vlastně nejezdíme. Jsme samotáři. Nevíme, jak to tam chodí. Moc mile nás organizace festivalu překvapila, děkujeme všem, kteří se na ní podíleli. Spoluorganizoval jsem dvakrát Světové setkání chlapeckých a mužských sborů v České republice, kterého se účastnilo na 1000 zpěváků a vím, kolik práce za tím stojí,“ říká ředitel Boni pueri Pavel Horák, který s kluky absolvoval již více než 100 zahraničních turné.

Kluci jsou výborní, mají skvělou morálku a v Chorvatsku doslova zazářili. Pro nás všechny to byla jedna velká radost a pohodové turné. Moc děkujeme také našim mladým mužům Šimonovi, Filipovi a Kubovi, kteří s Boni pueri spojili velkou část svého života. Dnes jsou již našimi přáteli a odvedli velký kus práce,“ dodala zástupkyně ředitele Hana Musílková.

Náš produkční Kamil Kubica odzpíval v Boni pueri stovky koncertů a absolvoval desítky zahraničních turné. Nedávno oslavil 20 let od chvíle, kdy poprvé vstoupil do zkušebny Boni pueri. Tuhle vynikající značku dodnes neopustil, stal se produkčním sboru a v premiéře a naprosto profesionálně odjel turné do Bruselu a Chorvatska.

Děkujeme také všem rodičům, prarodičům a přátelům Boni pueri, kteří nám po celou dobu drželi pěsti a podporovali nás. I oni se tak podíleli na krásných turné zpívajících kluků z Hradce, kteří vzorně reprezentovali Českou republiku!

Pro redakci zahraničních zpravodajů Hana Musílková, 22. 5. 2022, Chorvatsko, Vrsar

Milí rodiče, prarodiče a všichni přátelé Boni pueri,

opět se probouzíme do slunce. Někteří ještě polehávají s vidinou náročného dne, ostatní berou kávu na terase či se kochají mořskou hladinou. Všichni kluci mají ze svých apartmánů krásné výhledy na moře.

Tady je krásně,“ hodnotí Adam přírodní scenérii.

Jo, tady jo,“ řehní se Filip.

Náš produkční Kamil tlumočí klukům nabídku ředitelky festivalu, že je k dispozici kormidelník i s lodí pro cestu Limským zálivem. Odvážlivci tedy vyrážejí do zátoky, která vznikla zatopením části krasového území. Plují kaňonem dobrých deset kilometrů, po stranách obdivují typické vápencové skály. Jistě má mnohý z vás v paměti úžasné záběry z legendárního filmu Vinettou, který byl zčásti natočen právě na Istrii. Místní bárka se chvílemi naklání, moře s ní houpá, ale nic dramatického se neděje.

V uších nám zní slova Vinettouova: „Kánoe Old Shatterhanda bude děravá jako ústa staré ženy.“ 😊 Věříme, že naši loď nic takového nepotká a v pořádku se vrátíme na workshop s ostatními sbory z Itálie, Chorvatska, Slovinska či Maďarska, které na festival přicestovaly.

Jsme svědky práce s hlasem, velký důraz je kladen na nové techniky rozezpívání, které připomínají tělocvičnou hru. Sledujeme, jaké metody preferují jednotlivé sbory. Nášeho pana dirigenta všichni bedlivě poslouchají. V Boni pueri se řídíme metodami účinnými, ale poměrně úspornými – zkrátka poměr cena – výkon by měly být v souladu. Zejména italský sbormistr je naším systém nadšen, neboť se prý spíše stále více setkává se syčením, vyvalováním očí, tleskáním a jazykolamy a ještě po přednášce doplněné praktickými ukázkami má na naše vedení další a další dotazy.

Dnes nás čeká důležitý závěrečný galakoncert. Všichni zpěváci i jejich mobily povinně odpočívají. Pan ředitel s panem dirigentem jedou svůj dnešní maraton a hned po obědě se účastní kulatého stolu se všemi dalšími sbormistry. Témat je několik, jsou předem připravena, ale zná je dopředu jen festivalový tým. To proto, aby si nikdo nepřipravoval hodiny a hodiny trvající únavné projevy, ale aby šlo skutečně o živou diskusi.

Nejspontánnější jsou sbormistři z Itálie, jejich temperament je fascinující, zanícení pro věc a především srdečnost ještě větší. Všechno je zajímá, jsou vtipní, veselí a komunikativní. Projevují velkou radost, pokud slyší z našich úst svou rodnou italštinu. Stačí několik frází –  buon giorno, ciao nebo dokonce con tanto piacere a jste jejich 😊 Pan dirigent hovoří o systému práce v Boni pueri a už u toho zůstane. Máme velkou radost, kolik obdivných slov jsme od jednotlivých sbormistrů na adresu Boni pueri slyšeli. Nejsme v jednoduché situaci. Všichni totiž čekají na náš závěrečný koncert. Všechny sbory chtějí ze sebe vydat to nejlepší a odhadují, jaké mají šance. Nelze nic podcenit. Kontrolujeme koncertní oblečení a všechny rekvizity. Na zkoušku na místě není čas, o to je vše těžší.

Cestujeme do krásného istrijského městečka Pazin. Mnozí kluci říkají, že jim Istrie připomíná spíše Itálii. Není divu, benátský vliv tu historicky evidentně zafungoval. Z místa našeho posledního koncertu jadranského turné jsme nadšeni! Kromě úzkých uliček a přírodních krás si milovníci literatury jistě vzpomenou, že tudy prchal ze žaláře ve strašlivé bouři po kovovém laně hromosvodu vstříc hlubinám děsivé propasti legendární Matyáš Sandorf, hlavní hrdina románu Julese Verna.

Koncertní sál, který pořadatelé vybrali pro dnešní galakoncert má kapacitu 600 míst, více než Filharmonie v Hradci Králové. Pan dirigent mluví ke klukům, dostáváme se do formy. Máme za sebou od jara několik celovečerních koncertů, zkušenosti jsou k nezaplacení. Produkční sboru má plné ruce práce, jak to tak bývá, hodně věcí se na místě mění, ale kluci mají díky tomu perfektní servis.

Koncert vrcholí a Boni pueri nastupují na pódium! Už po naší první skladbě sál burácí nadšením a v samém závěru vystoupení si užíváme dalších ohromných ovací. Zazpívali jsme výborně, pan dirigent i klavírista mají z výkonu kluků radost a dokážou to dát najevo. Znovu jsme vyvoláni a sál znovu aplauduje!

Děkuje nám také paní ředitelka festivalu Inés a celý její tým. Zvláštní poděkování se nám dostává od Mislava, skvělého organizátora, který se našemu sboru po celou dobu věnoval a snažil se, abychom se v Chorvatsku cítili co nejlépe. Povedlo se mu to náramně a proto jsme byli rádi, že s námi rozjel i závěrečnou party, kdy se všichni účastníci festivalu potkali na společné večeři v tzv. pokladu Istrie.

Tak totiž říkají Chorvaté malé vesničce asi 14 km od Pazinu, kde sice na turistu nenarazíte, ale určitě si zamilujete místní krčm. Jak nám Mislav prozradil, muži zde rádi posedávají, zatímco jejich ženy se pohybují mezi obchodem, domem a kostelem. Mislav měl pravdu. Přijíždíme do jiného světa, starodávná krčma, dům postavený z nasucho nakladaných destiček vápence. Říká se mu kažuna a připomíná svým tvarem přerostlé vosí hnízdo. Ochutnáváme místní hutnou polévku, smažené a pečené vepřové maso s opečenými bramborami. Obsluhují nás chorvatské servírky v tradičních krojích. K večeři nám hrají místní harmonikáři, většina lidí, včetně našich kluků tančí s děvčaty. V noci se vracíme do svých čtyřhvězdičkových pokojů, do jiného světa, ale s vědomím, že jsme poznali zase krásný a mnoha lidem z dovolenkových resortů navždy utajený kus zajímavé země.

Pro redakci zahraničních zpravodajů Hana Musílková, 21. 5. 2022, Pazin, Chorvatsko

Milí rodiče, prarodiče a všichni přátelé Boni pueri,

slunce se od samého rána zrcadlí na hladině moře, mnozí z nás nevydrží a již ležérně posedávají na krásných osázených terasách svých luxusních pokojů. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že nás čeká náročný den zakončený koncertem, kam musíme již brzy napnout všechny své síly, i když lákadel je kolem nás víc než dost. Když z terasy pozorujete širé moře a proplouvající jachty, úplně (aspoň na chvilku) zapomenete na to, že jste vlastně „v práci“. Zmocní se vás totiž krásný volný prázdninový pocit, kdy škola má dovolenou a vy prostě nemusíte blahodárně nic 😊

Stejně jako na turné v Bruselu vykrystalizovaly i tady skupinky kluků – snídaňové menu je tak bohaté, že nemůžete prostě ochutnat všechno. Nejklidnější jsou ti, kteří volí klobásky, vypečenou slaninku, vajíčka na mnoho způsobů, fazolky nebo krájenou pečeni. To víte, chleba jen málo (na ten se těžko vydělává 😊). Někdo preferuje jednoznačně zeleninu a ovoce, jen váhá, jaký zvolit poměr avokáda, melounu, ananasu či hroznového vína. Nejveselejší jsou ti, kteří nenechají nic náhodě a ochutnávají pudingy všech možných příchutí, čokoládové a ovocné zákusky či krémové dortíky. Co mají ale všechny skupiny společné, jsou famózní palačinky, které připravují přímo před našimi zraky.

S úsměvem vzpomínáme s kluky (a dnes tu s námi také jsou) na snídaně v nejluxusnějším hotelu v Šanghaji. Pohled z místa kvarteta číslo 5 – u jednoho stolku vysoký oheň, u něj šéfkuchař a naši borci si nechávají flambovat palačinky 😊 Hláška „Těžký život umělce“ tu zase jede na plné pecky 😊

Dopoledne trávíme u nádherné Katedrály sv. Eufemie ve městě Rovinj.

Vypadá to tady jako v Benátkách,“ konstatuje Tomáš a má pravdu.  Jak se dozvídáme, ve 14. století ovládli město Benátčané a vtiskli mu svůj nezaměnitelný ráz. Procházíme historickým jádrem města s naší průvodkyní a prohlížíme si místní trhy, které by jistě nadchly naše mamky a babičky.

Pan dirigent Marek Štilec má pro kluky opět připraven svůj zábavný kviz (důsledně čti krátce kviz 😊), který provází všechny naše koncerty. Všichni se moc těší!

Navíc velmi poutavě vypráví o sv. Eufemii (hledáme paralely se sv. Aloisem a mší, kterou budeme provádět ve Vídni).  Tato vzácná žena se narodila ve 3. století. Za svoji křesťanskou víru byla uvězněna. Měla takové charisma, že i ve vězení dokázala na víru obrátit desítky dalších spoluvězňů. Na příkaz městského prefekta se jí nevyhnulo ani sadistické mučení. Byla lámána v kole, drcena mezi kameny, nedostávala žádné jídlo. V té době jí prý pomohl anděl, kameny se rozpadly a ona věznění přežila. Když ani to nestačilo, uvrhli ji do arény a pustili k ní vyhládlé lvy. Kupodivu se nedělo vůbec nic. Marek vypráví velmi poutavě a sbor ho s napětím poslouchá. To ještě netuší, že tuto statečnou ženu, které se chtěla vrchnost jen pro své zájmy zbavit, nakonec bodli dýkou. Eufemie po útrapách umírá. Lvi se rozzuří a popravčí četu na místě rozsápou.

Tělo Eufémie je pohřbeno se všemi poctami, zčásti (pohřbívalo se po kouskách) uloženo právě v kamenném sakofágu v Rovinji. Není bez zajímavosti, že císař Karel IV. roku 1354 daroval celou „paži sv. Eufémie i s koží“ a byla vystavována v Praze ve svátek Svatých. Výklad pana dirigenta byl tak sugestivní, že ještě několik dlouhých minut bylo kolem ticho. „Ovšem, je to jenom legenda,“ dodává a mladší kluci si trochu oddychnou. Chvíli postojíme také u hlavního oltáře, stylově u sv. Marka, patrona Benátek 😊

Nabiti vědomosti, dalším poznáním a nadýcháni zdravého mořského vzduchu pokračujeme v přípravě na nás večerní koncert. Pan ředitel Pavel Horák vždy a všude důsledně dbá na odpočinek před koncertem. Za ta léta má vyzkoušeno, že nejlepší je klidný spánek, tělo se zotaví, myšlenky uklidní a jde se na to.

Už jsem spal skoro všude,“ smějou se kluci a připomínají hotel Marriott v Šanghaji, Španělský sál Pražského hradu, velvyslanectví v New Yorku, Evropský parlament v Bruselu nebo Stálé zastoupení OSN v Americe.

Já dokonce ve stoje,“ připomíná běžný jet lag Matěj, který má za sebou několik zámořských turné. Nevymýšlíme objevené. Vždy se řídíme doporučení bývalé ředitelky České akademie věd paní prof. Illnerové. Žádné přehazování času ještě v Čechách nepomůže, jen rozhodí režim, proto vše řídíme přirozeně a klidně.

Kde je psáno, že odpočívat musíte jen na pokoji, a proto siestu se souhlasem našeho pana ředitele držíme stylově u několika vyhřívaných bazénů 😊

S nadšením se vítáme před koncertem s dívčím sborem KAP z Rijeky. Známe se z roku 2019 a moc jsme se pak na ně u nás těšili. Koronavirus se to snažil zařídit jinak, ale protože všechny cesty vedou do Říma, shledání bylo úžasné! Už ve zkoušce kluci podávali maximální výkon a během koncertu opravdu zazářili. Rejchovo Te Deum bylo fantastické a zasloužilo si dlouhotrvající potlesk a nadšení posluchačů se stupňovalo. Jako jediný sbor jsme byli znovu vytleskáni a užíváme si to!

Dlouhý den pokračuje a zdá se, že nás čeká i dlouhá noc! Večerní party nemá chybu. Parket je náš, všude kolem pištící a rozesmáté dívky! Jsme překvapeni, jak to někteří kluci tanečně rozjíždějí, zvlášť mladší. Za kvarteto číslo 5 nominujeme do víru večerního tance pana klavíristu, neboť má z Bejrútu největší zkušenosti. Je skvělý a bojuje za toto kvarteto se ctí. Když se ozve česká muzika, přichází na parket i náš pan dirigent. To už kluci z Boni pueri jedou bomby a udivují místní hosty!

Na přání hotelem burácí skladba Michala Horáka Plány jdou, která je pro ostatní účastníky jako magnet.

Smějeme se na celé kolo a „nááálada je výýýýbornááá!

Co máš dělat, když na rande
holka vezme mámu? –
Celou dobu předstírej,
že je to součást plánu.

Doufal jsem, že na tom rande
se tý holce vyznám. –
Když na rande bere mámu,
stejně bude divná.

Hej hou, plány jdou,
A když nejdou najednou,
Tak co ti brání sebrat se a
Dál si hrát svou píseň vítěznou?“

Pro redakci zahraničních zpravodajů Hana Musílková, 20. 5. 2022, Chorvatsko, Vrsar

Vážení rodiče a přátelé Boni pueri,

probouzíme se do slunečného rána Jižní Istrie a míříme k tolik očekávanému amfiteátru v Pule, městě, kde to skutečně žije, procházíte zde malebnými úzkými uličkami a obdivujete krásné jachty. Vstupujeme do amfiteátru vybudovavém císařem Augustem a rozšířeným známým Claudiem. Možná, že jste již viděli coloseum v Římě či ve Veroně, věřte ale, že i tento chorvatský skvost dokáže zaujmout a je se opravdu na co dívat.

Kluky nejvíc zajímají gladiátorské hry a život těchto mužů. Kluci vedou diskusi kolem otroctví gladiátorů, udivují vedení sboru svými znalostmi a přou se o každou maličkost. Shodnou se na tom, že to byli často otroci, někdy také odsouzení zločinci, ale existovali i profesionální gladiátoři. Zvlášť mladší kluci byli do historie tak vtaženi, že s nadšením přijali plán pana ředitele ilustrovat si část her v přímém přenosu. Kvarteta se rozdělila – napravo 3 a 4, nalevo 1 a 2. Kvarteto pět, které tvoří panové ředitel, dirigent, klavírista, produkční a paní zástupkyně stálo uprostřed a představovalo císařskou rodinu. Během jedné sekundy obě skupiny vyrazily proti sobě! Turisté, kteří právě procházeli kolem či se věnovali výkladu, jen překvapeně zírali, otáčeli se, opouštěli svoje průvodce a projevovali skutečné nadšení!

Jako brigáda by to nebylo špatný,“ komentoval jeden z tenoristů.

Vypadalo to, kluci, spíše jako útok na Zimní palác než gladiátorský zápas,“ dodává pan ředitel. Starší kluci jsou smíchy bez sebe, neboť vzpomněli na naši dobrodružnou cestu do Petrohradu, kde jsme tento útok také prezentovali. Vzpomínali, jak velký měl úspěch a fanoušci a zejména fanynky nás tenkrát pronásledovali až ke slavnému křižníku Aurora 😊

Mladší kluci Auroru neznají, zato kvarteto číslo 5 nejen „žije“, ale doslova perlí. Vedení sboru vzpomíná na hodiny výtvarné výchovy, kdy všichni školáci malovali tento křižník nebo na hodiny dějepisu, kde se vyprávělo o slavném 7. listopadu (podle pravoslavného kalendáře 25. října), kdy přímo na pokyn samotného velkého Lenina křižník Aurora odpálil slepou střelu na Zimní palác. Všichni kluci, kteří viděli Černé barony, konečně pochopili hlášku: „Povel k zahájení Velké říjnové revoluce vydal přece soudruh Lenin, který tak zmátl politicky zatuchlý carský režim, protože ten povel místo v říjnu vydal až začátkem listopadu…“

Stojíme na břehu mořském a zaplať Bůh místo Aurory můžeme obdivovat nádherné jachty.  Kotví tu ty nejluxusnější, ale i obyčejnější, řekněme „pro radost“.

Mně by stačila jen malá, nemusela by mít ani střechu, ani silný motor, ani moc vybavení,“ sní o své vlastní pidijachtičce Venda 😊

Každé turné má svou oblíbenou hlášku. „Těžký život umělce,“ konstatují kluci vždy, kdy vstupují do čtyřhvězdičkového resortu s několika vyhřívanými bazény, tobogány, vířivkou, neskutečně pohodlnými lehátky a obrovskými fantastickými apartmány, pochopitelně s terasou. Stejně tak si užíváme famózní večeři formou bufetu. Najdete tady od ryb, mořských plodů a steaků, zeleniny či ovoce i neskutečně luxusní zákusky. Hodujeme minimálně hodinu. Pan dirigent má trochu obavu, abychom „nezalili housle asfaltem“, jak s oblibou říká pan ředitel. Snažíme se, snažíme, ale je to tak lákavé.

Správný zpěvák však musí mít před koncertem kázeň a tak poslední hodinu trávíme odpočinkem a soustředěním. Mezinárodní hudební festival v Chrovatsku je bohatě obsazen a sbory mají velmi dobrou úroveň. Vystupujeme jako první. Kostel panny Marie je nacvaknutý k prasknutí, dokonce tak, že dirigent málem nevidí na klavíristu. Zpíváme klasiku i úpravu naší nejznámnější polky Škoda lásky Jaromíra Vejvody. V našem pojetí pak za potlesku píseň graduje v anglické verzi Roll out the Barrel. Skladbu českého skladatele si zpívali vojáci během druhé světové války na všech frontách. Američané dokonce říkají, že pomohla vyhrát válku. Kéž by měla tu moc i v našem podání.

Pro redakci zahraničních zpravodajů Hana Musílková, 19. 5. 2022, Chorvatsko, Vsar