Reliéf nad hlavním vchodem ukazuje patrona Karla Boromejského jako symbol počestnosti a mravnosti. V kostele jsou výjevy ze života světce, ve formě obrazů, soch a ozdobných sloupů. Za zmínku stojí Herkulův sloup, který symbolizuje sílu a moc císařů. U vchodu najdete dva barokní anděly představující Starý a Nový zákon. Karel je často zobrazován s Pannou Marií. Jedním z architektů byl Joseph Emanuel Fischer, který se podílel také na slavném Schönbrunnu a na rukopisu obou staveb je to znát.

Karel Boromejský byl jednou z největších církevních autorit 16. století. Narodil se v zámožné rodině v Lombardii. Jeho strýc byl krátce papežem a Karel měl cestu k církevní kariéře snadnější. Studoval prestižní školu v Padově. Pomáhal chudým a nemocným. Později se stal arcibiskupem milánským. Začal provádět církevní reformy, které se nelíbily části veřejnosti a byl na něj spáchán atentát. Karelho naštěstí přežil a pokračoval ve svých vizích dál.  Mezi jeho největší zásluhy patří jeho aktivita v době morové epidemie. Zemřel ve věku 46 let na vyčerpání organismu a nedlouho po smrti byl prohlášen za svatého. Zobrazován je obvykle  v oděu kardinála nebo arcibiskupa.