Den Evropy je každoroční oslavou míru a jednoty v Evropě a my v Boni pueri máme tu jedinečnou možnost koncertovat u příležitosti této připomínky. Je nám velkou ctí, že doprovodíme slavnostní dny přímo v Evropském parlamentu v Bruselu a také v sídle Stálého zastoupení České republiky v Evropské unii.

Říká se, že svět je malý a o náhody v něm není nouze. Nějak tak přesně to bylo. Když před dvěma lety, po našem návratu z měsíčního turné po Japonsku, přišla pozvánka do Evropského parlamentu, byli jsme nadšeni. S panem europoslancem Mgr. Tomášem Zdechovským nás pojí dlouholeté přátelství, je to Hradečák tělem i duší (i když pochází z Vysočiny, která je jeho srdeční záležitostí). Než jsme ale stačili vybalit kufry a zabalit na další cestu, přišlo něco, co zaskočilo celý svět a co si nikdo z nás neuměl ani představit. Covid nám připravil perné dva roky. Hranice se uzavřely, pasy putovaly hluboko do zásuvek.

„Nauč mne umění malých kroků,“ řekl spisovatel Antoine de Saint-Exupéry a my jsme pochopili, že tohle je nyní naše cesta. Nezastavili jsme se ani na chvíli, připravovali jsme trpělivě nový repertoár a věřili, že hudba hranic nezná.

11. května 2022, ve chvíli, kdy svět obrací své zraky především k dění v Evropě a její Den dostává další rozměr, vstupují Boni pueri do sídla Evropského parlamentu doprovázeni panem europoslancem a jeho báječným týmem. Kluci procházejí kolem vlajek jednotlivých evropských států a ti mladší podvědomě hledají „tu naši“.Nad námi se tyčí rozlehlý postmoderní palác, kde na sklu a oceli rozhodně nešetřili. Však také stál miliardu eur!

Dva kluci hned vytáhnou mobily a řeší, kolik je to v českých ? „To zas není tak moc, když je to tak velký,“ komentují.

Naprosto s přehledem vcházíme do největší budovy na půdě celé Belgie, projdeme nutnou bezpečnostní prohlídkou. Čeká nás totiž oběd s panem europoslancem. Jí se tu zjevně zdravě, vybíráme mezi drůbeží či rybou. Procházíme rozlehlými chodbami, co chvíli pana europoslance někdo zastaví, pozdraví se s ním nebo mu sděluje důležité informace. Je to pěkný frmol. V zasedací místnosti se dozvídáme o fungování v parlamentu a o roli jednotlivých zemí. Naši kluci oslňují svými znalostmi, historickými i zeměpisnými a naše další průvodkyně ze slovenské frakce, je nadšena. Vedení sboru i pan europoslanec se tváří těžce nad věcí – vždyť to je přece samozřejmé ?

„Můžete se zeptat na všechno, co vás zajímá,“ nabízí pan europoslanec klukům. Nic není tabu. Nechává nás nahlédnout i do svého soukromí. Většina otázek se týkala fungování parlamentu, hlasovacího systému či jednacího řádu ?, ale nevyhnuli jsme se ani otázkám typu: Jak bydlí europoslanec v Bruselu – v hotelu nebo má domek? Napadlo vás někdy, že s tím seknete? Co děláte, když máte volno? Kolik po ránu uběhnete? ? apod.?

Velké překvapení se koná pár minut poté. Asociace evropských sborů totiž udělila Boni pueri titul kulturního velvyslance sborové federace při Evropské unii – „AMBASSADEUR CULTUREE DE L´UNION EUROPÉENNE“! Z pověření generálního sekretáře Jean-Pierre Avermaeta předal toto ocenění našim klukům právě pan europoslanec.

„Milí Boni pueri – dobří kluci, je mi velkou ctí předat vám toto prestižní ocenění, kterého se vám dostalo. Když jsem vám ho předával poprvé, také zde v Evropském parlamentu, netušil jsem, že budu mít tuto příležitost za sedm let znovu. Jak jsem se dozvěděl od generálního sekretáře sborové federace, jste jediným tělesem, kterému byl tento titul propůjčen opětovně. Jsme na vás moc pyšní, je to čest i pro mne. Vždycky moc rád vidím, když mladí lidé co nejlepším způsobem reprezentují naši Českou republiku. Máme krásnou zemi a vy jí děláte to nejlepší jméno. Boni pueri jsou pojmem a když jsem rozeslal svým kolegům pozvánky na váš dnešní koncert, za 70 minut jsme neměli volnou ani jednu jedinou vstupenku,“ řekl pak europoslanec.

Je to tam! Sotva jsme vystavili jednu z fotografií z této slavnostní události, zahltily nám mobily gratulace a poděkování. Od rodičů, přátel Boni pueri, známých, ale např. i od paní velvyslankyně, členů diplomatického protokolu nebo ředitelů kulturních institucí, se kterými jsme se na svých koncertních turné setkávali.

Ohromnou radost měl i náš dirigent Marek Štilec, jehož nadšený telefonát přišel vzápětí. „Nezapomeňte, že čím je člověk moudřejší, tím pokornějším se stává,“ řekl všem. Řídíme se tím a všechny síly necháváme už pro náš večerní koncert, který se koná v sídle Stálého zastoupení ČR v Evropské unii. Koncert zahajuje místní sbor složený z pracovníků Parlamentu a diplomatického sboru Brussings. V samém závěru koncertu zazněla pak společná Óda na radost. Nadšené výkřiky bravo, ovace ve stoje a opětovné pozvání provázejí čtyřicítku českých kluků do šaten.

Náročný, ale velmi úspěšný den končíme u noční prohlídky památného místa Watterloo. Místa, kde Napoleon Bonaparte definitivně prohrál válku. Lví kopec je zajímavě nasvícený a umocňuje symboliku místa. Den Evropy, ke kterému se váže náš dnešní koncert, připomíná Schumanovu deklaraci, která měla zajistit, že válka mezi evropskými národy je nemyslitelná. Kéž by tomu bylo tak vždy a všude na světě.

Pro redakci zahraničních zpravodajů Hana Musílková, 11. 5. 2022,  Brusel

 

 

 

Během pondělního večera vyjíždí ze svého domovského města Hradce Králové koncertní sestava Boni pueri na své další turné do Belgického království. Cílem bude tentokrát přímo hlavní město této monarchie hlavní město Brusel. Plni očekávání se vydáváme na cestu dlouhou 1000 km do země, kam se v historii sboru vracíme již pojedenácté.

Stejně jako v roce 2015 jsme s radostí přijali pozvání pana europoslance Mgr. Tomáše Zdechovského, který nás nejen pozval do Evropského parlamentu, ale také se stal spolu s paní Editou Hrdou, stálou představitelkou ČR při Evropské unii, pořadatelem českého koncertu u příležitosti Dne Evropy.

Klukům Boni pueri tak připadla nelehká, ale velmi prestižní úloha – být vzornými reprezentanty své země v souvislosti s připravovaným předsednictvím ČR v EU. Moc si takového pozvání vážíme, je pro nás především oceněním práce našich chlapců a mladých mužů. Boni pueri jsou ve světě pojmem a my jsme na to opravdu pyšní.

Koncert nás ale čeká až zítra, a proto jsme dnešní den věnovali poznávání nové kultury a místních zvyků. Jak už to v klukovském kolektivu bývá, začít a skončit musíte u jídla. Magické číslo tři platí nejen sudičkám, přáním či nápravnému heslu „třikrát a dost“, ale i naší ochutnávce, která se doslova změnila v bujarý gurmanfestival ?

Někteří vychutnávali báječné belgické bonbony, skutečné lahodné pralinky či čokoládu z tolik oblíbené fontánky – co vám budeme povídat, to pochopitelně v Čechách nedostanete, ať se mořský koník v tzv. belgických pralinkách tváří etnicky jak chce ? Kluci mají pusu od čokolády a je na ně úžasný pohled. Ročně zde vyrobí 170 000 tun této laskominy.

Jak suše pronesl jeden z mladších sopránů: „Tak jim tady nakonec ještě zbyde.“ ?

V dalších krámcích můžete potkat borce, kteří chtějí ještě něco navrch.  Vafle jsou belgickým patentem, národním jídlem a patří k rychlým občerstvením. Rychlé asi opravdu jsou, protože než se nadějete, jsou pryč.

Nejpočetnější skupinou jsou ale hranolkáři. Pravé belgické hranolky jsou na sádle dvakrát osmažené. Smějeme se tomu, že když si objednáte velké, dostanete kornout pomalu tak velký jako v Americe prvňák při vstupu do školy. Kluci volí mezi různými omáčkami, ale nakonec stejně vítězí tradiční majonéza.

Ohromný zážitek nás čekal v Atomiu. Vzhlížíme k tomuto kovovému monstru, které bylo postaveno a vyprojektováno pro EXPO v roce 1958. Znázorňuje model základní buňky krystalové mřížky železa zvětšený 165miliardkrát. Všichni do jednoho toužíme vystoupat do všech devíti koulí, z nichž každá má průměr osmnáct metrů.

Opravdu na své si přišel Honza, který studuje strojárnu. Lepší praxi si ani nemohl přát. K dispozici jsou mu i stavební výkresy a popisky samotného architekta. Nadšení mezi mladšími kluky zavládne ve chvíli, když zjistí, že do 102 metrů vysoké stavby nepošlapou po svých. V útrobách je ukryt výtah. Starší kluci vzpomínají na nezapomenutelné turné po Číně, kdy jsme si vyjeli na tzv. Votvírák, jednu z nejvyšších staveb Finančního centra. Pravda, tentokrát to nebylo tak vysoko, ale lehké mrazení v oblasti žaludku se nám nevyhnulo.

Procházíme jednotlivými chodbami a opakujeme si fyziku. Kluci jsou nadšeni z nejdelšího eskalátoru v Evropě a někteří jedou i několikrát s souladu s radou maminky na pouti, která posadila dítě do autíčka: „Toč s tím, toč s tím, ať to využiješ!“.  Dozvídáme se, že školní třídy tu mohou také přespat.

„To jsme si nemuseli brát hotel,“ hodnotí sopráni. „Mohli jsme spát v koulích,“ dodávají. A znovu si užívají výlet do hry světel a stínů, je to opravdu velmi zábavné, úplná světelná šou doprovázená vážnou muzikou.

Z výšky se kocháme krásnými miniaturami těch nejhezčích evropských staveb. Hledáme tu, která symbolizuje Českou republiku. Kdo tipoval orloj, vítězí! Vidíme dokonce i na hřiště ohromného stadionu i na spoustu dalších sportovišť, ale i kulturních sálů. Naše srdce za chvíli už bije na Grad Palace. „Ty kráso,“ první slova nejmladšího člena naší sestavy. Má pravdu! Bruselská radnice je ohromující. Náš pan ředitel si opět po několika letech připomněl, že právě zde měl jeden ze svých koncertů, stejně jako se stopa Boni pueri, kde se klukům věnuje už více než 26 let, vine dalšími kostely a nádhernou katedrálou.

Zítra bude náš velký den. Myslete na nás a držte nám pěsti!

Za redakci zahraničních zpravodajů Hana Musílková, Brusel, 10. 5. 2022