Dnes čeká Boni pueri velký den!

Jako první těleso České republiky po dlouhém lockdownu sbor vycestoval za svým koncertem do zahraničí. V Rakousku přišlo rozvolnění jen několik dní před naší cestou. Netrpělivě jsme čekali na přesné zadání a dnes už stojíme v centru Vídně na slavném Karslplatz, odkud je doslova jen pár kroků k Vídeňskému muzeu, Künstlerhausu, Technické univerzitě i do místa našeho vystoupení, slavnému kostelu sv. Karla Boromejského – Karlskirche. Naše kroky provází hudba v podobě pomníku hudebního skladatele Johannese Brahmse, místo, kde pochovali Antonia Vivaldiho a chystáme se do ohromné barokní katedrály, kterou si pro svatební obřad vybral náš milovaný Gustav Mahler.

Včerejší vytrvalý déšť, jehož intenzitu šlo srovnat snad jen s deštěm u jihočínského moře, který mnozí kluci zažili a stále pamatují, je pryč a my se vydáváme na kulturní exkurz. Začít nemůžeme jinde než u Vídeňské státní opery. Odborný výklad máme z první ruky, vede ho náš produkční Pavel Musílek, jehož oborem je právě historie. Výklad zaujme i několik turistů, kteří se do skupinky kluků zapojí a napjatě poslouchají.

Zatím obdivujeme architekturu jen zvenku, na taneční parket Plesu v Opeře se zatím nechystáme, museli bychom si řídit nový smoking či frak a jediná dáma v našem týmu novou večerní toaletu (protože ta z loňska rozhodně nepřipadá v úvahu ?). Navíc mnozí z nás ještě nezahlédli taneční kurzy ani zdálky, proto se věnujeme raději repertoáru a stavebnímu stylu. Zaujme nás, že každý divák si může v Opeře individuálně zapnout titulky – německé, anglické, italské, francouzské, španělské, ruské, čínské a japonské.  Mimochodem, titulky se nahrávají ručně stisknutím tlačítka, neboť co se tempa týče, nejsou žádná dvě představení stejná. Sedadla jsou opatřena displeji, kde si můžete listovat v programu.

Nemůžeme vynechat ani návštěvu dominanty Vídně – katedrálu sv. Štěpána, na kterou máme koncertně také spadeno ?

Když přicházíme ke katedrále, kráčí proti nám známá postava.

„To si takhle jdete úplně obyčejně Vídni a potkáte známého dirigenta ?,“ komentují kluci.

Tento dirigent, který mj. dirigoval koncert se světovou houslistkou  Vanessou Mae v O2 aréně či koncert s José Carrerasem, se na nás nadšeně usmívá.  Tím mužem není nikdo jiný, než sám Marek Štilec! Nutno přiznat, nemá žádné „celebritské“ manýry, je velmi skromný a s radostí se se všemi zpěváky zdraví.  Přiznává, že přestože měl mít dopoledne rezervované na soustředění před koncertem, nemohl si nechat návštěvu katedrály ujít.

„V našem repertoáru je také dílo Leopolda Hofmanna, který působil jako regenschori právě v Katedrále sv. Štěpána. Jeho asistentem nebyl nikdo menší než sám Wolfgang Amadeus Mozart. Tady spatřilo světlo světa nádherné Requiem, které musí nadchnout každého muzikanta. Není bez zajímavosti, že toto dílo jsme s Boni pueri nastudovali převážně v době lockdownu online a v době rozvolnění jsme ho provedli v předpremiéře v Katedrále sv. Ducha v domovském městě Hradec Králové,“ řekl později novinářům.

Máme nazkoušeno, na koncert jsme připraveni, přesto si ještě drobné zvukové a poziční opáčko neodpustíme. Dirigent Marek Štilec je spokojen, varhaník Robert Fuchs také, zní to nádherně. Pan ředitel Pavel Horák se s oběma pány ladí ještě poslední detaily. Odcházíme na rektorát kostela k odpočinku.

Jsme upozorněni, že na rektorátu pobývá v těchto chvílích pan kardinál Dominik Duka a všichni by rádi, aby nás před koncertem neviděl a budeme pak milým překvapením. Strategii, jak pronikneme nepozorováni do budovy jsme se staršími chlapci domluvili a za naprostého ticha vstupuje pětapadesátka kluků do budovy. Čeká je výstup do patra a dřevěné podlahy tomu příliš nenapomáhají. Když je celý sbor, který sahá „od úplňku k úplňku“ v budově, otevřou se dveře a pan kardinál se vydává na schůzku se svým protějškem kardinálem Schönbornem, arcibiskupem vídeňským. Vše je sice prozrazeno, ale vůbec to nevadí.

„Hradečáci, tak rád vás tu vidím, Boni pueri, moc se těším,“ zdraví se s námi svým typickým úsměvem.

Česká ambasáda, která koncert připravila, kontroluje, zda je vše dokonale připraveno a to až do takových detailů, zda mají chlapci dostatek pití a dalšího občerstvení a zda jim chutná.

Úderem šestnácté hodiny zazní dlouze kostelní zvony. Slavnostní česko-rakouská mše nese podtitul mše smíření. Celebrují ji společně Christoph kardidnál Schönborn, arcibiskup vídeňský s Dominkem kardinálem Dukou, arcibiskupem pražským. Mše se koná ke cti českého patrona sv. Jana Nepomuckého u příležitosti 300. výročí jeho blahořečení. Varhany nádherně rozezněl Robert Fuchs, který s Boni pueri spolupracuje už dlouhých deset let.

Boni pueri provázejí svým zpěvem mši po celé dvě hodiny a zní úžasně! Lidé jsou nadšeni, obracejí své zraky na kůr, odkud se nesou doslova andělské hlasy hradeckých kluků.  Symbol smíření nejen na půdě církevní, ale i hudební měli Boni pueri také na paměti. Proto dirigent Marek Štilec pozval k sopránovému sólu vynikající sopranistku Simonu Eisinger, která pochází ze Slovenska a žije dlouhodobě ve Vídni.

Monumentální Hallelujah z Oratoria Mesiáš G. F. Händela předznamenalo velké hudební finále. Na závěr pak zpívají Boni pueri na přání kardinála Schönborna mariánskou píseň Tisíckráte pozdravujeme tebe, v němčině a češtině. Málokdo v té chvíli dokáže zadržet slzy. V kostele pak všichni vycházejí špalírem, kteří naši zpěváci vytvořili.

„Boni pueri zaslouží velký obdiv. O jejich vystoupení hovoří celá Vídeň. Monumentálně zněl z kůru v Svatováclavský chorál, velmi dojemně další předepsané části mše. Naši hosté také ocenili mariánskou píseň, kterou chlapci nastudovali jak v češtině, tak v němčině. Bylo to naprosto dokonalé, lidé odcházeli velmi dojati. Boni pueri vzorně reprezentovali svoji vlast v zahraničí, o tom není pochyb,“ dodal tajemník paní velvyslankyně ve Vídni Vojtěch Joza.

Velkého poděkování se nám dostalo i od obou kardinálů i paní velvyslankyně Ivany Červenkové.

„Nemohu ani mluvit, jak jsem dojatá, bylo to tak nádherné. Všichni nám děkují a kluky obdivují. Děkuji vám za tu nejlepší reprezentaci naší země v Rakousku,“ dodala paní velvyslankyně.

Naši první zahraniční misi po násilném přerušení zkoušek Boni pueri zvládli skvěle! Byli to právě oni, které ani náročná online výuka nezastavila, kluci prostě věřili, že vše společně překonáme a dlouhé měsíce vydrželi. Pomáhali jim v tom jejich rodiče a celý tým Boni pueri.

Přípravu Boni pueri na akci nejvyšší diplomacie podpořilo svým rozhodnutím  ministerstvo zdravotnictví i ministerstvo kultury.

Koncert ve Vídni, akce státního významu, je pro všechny naše kluky velkou nadějí. Nadějí v to, že nic nemůže náš sbor zastavit. Boni pueri, kteří oslaví v příštím roce již 40 let své existence, dokázali, že patří k těm nejlepším značkám naší vlasti.

Hana Musílková, zástupkyně ředitele Českého chlapeckého sboru Boni pueri, 25. 5. 2021, Vídeň

Konventní zahradu Strahovského kláštera v posledních zářijových dnech roku 2020 bylo možné užívat za nádherného slunečného počasí, které ladilo se zlatými kroji Boni pueri. Zahrada, odkud je vůbec nejkrásnější pohled na Prahu, se stala místem, kde zněly před dlouhými osmi měsíci krásné hlasy našich zpívající chlapců.

Nikdo z nás tenkrát netušil, že se dlouhé týdny a měsíce Boni pueri i celý svět nuceně odmlčí, ale nikdo z nás ani na chvíli nezapochyboval, že se k tomu, co máme všichni rádi, ke krásné a kvalitní muzice a cestování, opět vrátíme.

A tak v „době, kdy ještě věřil lid i knížata, že hvězdy visí na železných skobách a zem je jako koláč placatá“, přichází vysoce prestižní nabídka Velvyslanectví České republiky ve Vídni k vystoupení v jednom z největších klenotů Vídně – Karlkirche! Ano, opravdu se to zdálo v té době jako „Pohádka z tisíce a jedné noci“ ? Štěstí přeje připraveným a dnes po všech náročných jednáních, zkouškách, přípravách a zejména fantastické organizaci a maximální profesionalitě vedení naší ambasády ve Vídni stojíme před velkým úkolem na místě samém! Tam, kde je mj. pochován A. Vivaldi nebo se ženil velikán Gustav Mahler a chystáme se doprovodit svým zpěvem státní akci na nejvyšší diplomatické úrovni.

Vstupujeme do Kostela sv. Karla Boromejského (Karlskirche), krásné barokní stavby v samém centru Vídně vystavěné za panování císaře Karla VI. Vítá nás rektor kostela a zároveň skvělý kunsthistorik dr. Marek Pučalík a osobně se s kluky zdraví.  Dozvídáme se, že kostel symbolizuje projev díků za odvrácení epidemie, která postihla na 8000 obyvatel Vídně a jeho správu zajišťuje řád křížovníků s červenou hvězdou.

Krásná výzdoba upoutá jistě všechny návštěvníky, ale pětapadesátce kluků rozhodně neunikne ohromné lešení, v němž jezdí velký prosklený kvádr.

„Takový krásný kostel a takový divný trubky,“ komentují nejmladší kluci.

„To je asi nějaká atrakce.“

Poslední z nich správně odhaduje, že „lešení“ sahající až do samotné kupole kostela (rozuměj 72 metrů!) tu bylo vybudováno pro restaurátory a protože jsou práce po několika letech již téměř dokončeny, chystá se jeho rozborka.

Musíme uznat, že marketingově Rakušané dokázali tento fakt výborně využít a za pouhých 8 euro vozí turisty „do nebe“, odkud mají Vídeň jako na dlani.

Pan dirigent Marek Štilec volá všechny ke zkoušce! Na vahrany nás bude doprovázet náš skvělý klavírista Robert Fuchs, který si prý rovnou v pauze střihne s Vojtou, Láďou a Matějem hodinu klavíru ? Nazkoušet do detailu se musí všechno. Přesuny i zpěv i cesta našich sborových „vyslanců“ na empory. Všichni se k nám chovají moc hezky. Rektor kostela skoro lituje, že musí na pracovní oběd, neboť s kluky s radostí vede odborné diskuse o historii.

Po zkoušce pochopíme, že náš původní plán realizovat opravdu nemůžeme. Venku totiž šíleně leje. Z nebe padají provazy vody, ohromná kašna před katedrálou je už plná, na dlažbě malá jezera a vše jistí ostrý studený vítr. Vypadá to spíše na podzimní den, ne na konec května. Pro našeho produkčního Pavla Musílka nic není nemožné a přesvědčí řidiče, aby dostal autobus až ke Karlkirche, kde mají rezervace jen auta rektorátu, jejich hostů a diplomatického sboru ?

Abychom splnili všechny podmínky pro možný pobyt na rakouském území, vracíme se za českou hranici a cestou se kocháme krásnými pěstěnými vinicemi.

Nejvíc nás rozesmějí nejmladší kluci, kteří jsou vybaveni mobily a maminčinou radou, ať si všechno pěkně fotí, že se pak doma všichni rádi podívají. Prosím, nedivte se, až v jejich mobilech objevíte zajímavé „stavby“, různé „podnikatelské baroko“ nebo neonové nápisy (Casanova, Cabaret či Night Club), klukům se ty „zámečky“ opravdu bezelstně líbily ?

Všichni už jsou nyní v pořádku na svých pokojích a zítra je čeká velký koncertní comback! Po dlouhých osmi měsících se díky své píli a odhodlání postaví opět před svého dirigenta a představí náročný repertoár. Držte jim pěsti!

Pro archiv Boni pueri Hana Musílková, 24. 5. 2021, Vídeň